Obsah

Titulní obrázek: Jan Schmid, Libochovice 3221/30, 1960
Picture in caption: Jan Schmid, Libochovice 3221/30, 1960

NOVINKY NA WEBU - NEWS AT WEBSITE

19.12. 2011 Přidán katalog Bohemia Czechoslovakia
Added catalogue Bohemia Czechoslovakia
https://picasaweb.google.com/Jindra8526/BohemiaCzechoslovakiaPaneledOverlayEnameledGlass?authkey=Gv1sRgCPbyvYWl6oD5pwE#

6.12. 2011 Přidán odkaz na album naší kolegyně Evy, také ze Slovenka
https://picasaweb.google.com/103917287780337244844

26.11. 2011 Přidán časopis Glass Volume 3 Number 5, 1977, díky panu Algebrovi
Added journal Glass Volume 3 Number 5, 1977, thanks to Mr. Algebra
https://picasaweb.google.com/Jindra8526/GlassVolume5Number31977?authkey=Gv1sRgCKjCufC1jNj3Mw#


8.11. 2011 Přidán odkaz na album naší kolegyně ze Slovenska
https://picasaweb.google.com/101883172980428099182


02.10. 2011
Všechny články a odkazy týkající se školy v Kamenickém Šenově najdete také v sekci Školy/Kamenický Šenov

20. 10. 2011
Přidán katalog Lubomír Blecha - 1986, slovensky a anglicky
Added catalogue Lubomír Blecha - 1986, in Slovak and English
https://picasaweb.google.com/Jindra8526/LubomirBlecha1986?authkey=Gv1sRgCL6_156Qv9GOjQE#

 

Collectables Handbook 2012 - 2013

Ten balíček byl docela jiný, než jakými obvykle trápívám našeho pošťáka.
Plochý, jen v bublinové obálce a podezřele lehký, sklo to nebude.
Asi nějaký katalog.

Vida, já na to zapomněl, ale oni ne!

Přišla mi nejnovější příručka sběratelských předmětů pro roky 2012 – 2013 od Judith Millerové a Marka Hilla s vloženým lístečkem s poděkováním za spolupráci.
Tak nová „Millerová“ je už na světě!

http://www.amazon.co.uk/gp/product/1845336356?ie=UTF8&tag=millers-21&link_code=as3&camp=2506&creative=9298&creativeASIN=1845336356#_


Je až neuvěřitelné, co všechno lidé dokáží sbírat. Sošky, vázičky, porcelán i bronz, staré vývrtky, olympijské medalile, plnící pera, manžetové knoflíčky , hračky, golfové hole a míčky, plyšové medvídky a pochopitelně také sklo.
Paní Judith Millerová s Mark Hillem vybrali representanty každé kategorie, stručně popsali čeho si u dané skupiny předmětů povšimnout, co je kuriozní a vzácné a co spíše nikoliv, předmětům přiřadili i jejich aktuální tržní cenu. Na více než čtyřech stech stranách tak předkládají sběratelům, obchodníkům a starožitníkům, ale i laikům, kteří se rádi podívají na hezké věci, užitečnou pomůcku pro základní orientaci v nepřehledném světě sběratelů a starožitníků.


Sklu je věnováno stran 52. Počítal jsem to třikrát, jak se hezky česky říká – sichr je sichr.

Těžko se ubránit pocitu pýchy, radosti a zadostiučinění. Tuhle sklářskou pasáž příručky uvádí čtyři strany, které mají v záhlaví vytištěno „CZECH GLASS – SKRDLOVICE“ následované dvěma stránkami s nadpisem „OTHER CZECH GLASS“.

A nejsou tam jen obrázky, ale i jména, která každého z našinců musí hřát u srdce:

Emanuel Beránek, Jan a Jaroslav Beránek, Vlasta Lichtágová, Milena Velíšková, František Zemek, Pavel Hlava, Jan Kotík, Miloslava Svobodová, Ladislav Paleček,  Jan Gabriel, Milan Metelák, Josef Rozinek, Stanislav Honzík, Marcela Vosmíková, Hana Machovská., Věra Lišková, Jan Juda, Petr Hora, Vladimír Jelínek, Karel Wünsch, František Vízner a Jaroslav Svoboda.

Já vím, je mnoho dalších skvělých sklářských výtvarníků, které v průvodci nejsou a být by zaručeně měli. Kdybych sestavoval sběratelskou příručku já, byli by tam.
Věnoval bych těch 400 stran pouze sklu československému, protože sbírat cokoliv jiného, je přeci nesmysl a ztráta času….

Ale i tak je to velký úspěch mých anglických přátel - Marka Hilla a Roberta Bevan-Jonese, kteří mají naše sklo rádi a rozhodli se jej takto světu představit a ukázat, že v konkurenci skla skandinávského, italského nebo britského to naše – československé - není žádnou popelkou.
Jsem rád, že jsem mohl být u toho.

Velké díky do staré dobré Anglie a těším se na shledanou v Cambridge.
http://www.cambridgeglassfair.com/


Jindra Pařík 10.2. 2012

---

Nothing to write.....

I'll wait for the printed catalogue to arrive and then see the auction itself, but still, the display online looks really well organised and full of interest for the Czech glass collector worldwide. A wide range of  quality Czechoslovakian glass is on offer, though starting price are still quite high, I am impressed with the new online approach and I praise the quality and diversity of the glass that has been found for this auction.
Sypka has taken big steps in the right direction towards international success with this new platform!


29th auction of fine art, antiques and design,

Czech art glass VI., will be held on 19 February 2012 at 13.30 am at Žofín Palace in Prague.

Jindra Pařík 02.04 2012

(tranlsation Robert-Bevan Jones, thank you very much Rob)

Nemám co psát

To jsem si říkal ještě včera.
Ne, že by se ve sklářském světě nic nedělo, chyba je jednoznačně na mé straně. Nějak se prostě přihodilo, že jsem zavalen prací, od rána do večera čučím do monitoru jako husa do flašky a na výpravy za sklem mě nezbývá času ani sil.

V chodbě se mi hromadí neotevřené balíky, na scanner sedá prach.

Až odpoledne mi pípa esemeska. Psal mě Zdeněk: „Katalog Sýpka je venku“.

Dříve bych všeho nechal a začal se po něm pídit, ale já ukázněně dokončil, co jsem si předsevzal a otevřel stránky www.sypka.cz teprve dnes.

Chce se mi zařvat: Ano, hurá, ano, slyšeli nás!

Katalog je také on-line! Tady:

http://www.sypka.cz/29-aukce-ceskeho-umeleckeho-skla-zofin-praha/a56/p1/sa4/sd1/show-all/

Počkám si ještě na tištěný katalog a pak na samotnou aukci, ale zatím fakt dost dobrý.  Opravdu representativní nabídka československého skla, vyvolávací ceny nepřemrštěné, jsem spokojen a chválím.  Krok správným směrem!

 

29. aukce výtvarné umění, starožitnosti a design,

České umělecké sklo VI.,

se bude konat 19. února 2012 ve 13.30 hod. v paláci Žofín v Praze.

Jindra Pařík 4.2. 2012

---

Les Arts Décoratifs

Lhal bych Vám, kdybych předstíral, že jsem do Paříže jel kvůli československému sklu.

Přímo za sklem jsem tam byl jenom dvakrát, v roce 2009 na vernisáži výstavy Františka Víznera v galerii Clara Scremini (fotky jsem Vám dosud tajil, tak zde jsou https://picasaweb.google.com/Jindra8526/FrantisekViznerClaraScreminiGallery15102009?authkey=Gv1sRgCOOIuaOP1YHxJQ#) a potom ještě podpořit Ivana Štěpána loni v létě (http://www.cs-sklo.cz/ceskoslovenskesklo/25-STARE-CLANKY-OLD-ARTICLES/2831-Ivan-Stepan-cili-na-Louvre).

Tentokrát jsem doprovázel Soňu na čistě konzumní výlet zahájení zimního výprodeje „soldes suprémes“. Abych předešel tomu, že mě každý z Vás soudných vyzve k tomu, abych šel vrátit školné, podotýkám, že vím, že se to stěží vyplatí, a že sleva se vyruší náklady spojenými s cestou, ale řeknu to asi takto: V Paříži to mrhání penězi, za které by mohla být hromada skvělého skla, snáším lépe a navíc, vždycky se mi podaří propašovat do programu jeden den nekonzumní, až téměř společensko-výchovný.

V úterý tedy došlo na muzeum Les Arts Décoratifs na Rue de Rivoli ve vnějším křídle paláce Louvre. Místní zřízenci, od pokladního přes kontrolora vstupného až po uvaděče s jednotlivých sálech, zřejmě vědomi si mohutnosti a významu francouzského uměleckého řemesla, posílení trpaslíkem Sarkozym,  mega-ženou Le Penovou a dalšími velikány francouzské politiky se rozhodli, že s cizinci budou komunikovat zásadně a pouze jen vlastní světovou mateřštinou a tak mi chvilku trvalo, než jsem našel skutečný vstup do muzea začínající ve třetím patře metodou pokus -omyl  (tady ne - tady knihovna – tady ne - tady ajnclík pro uklízečku).

Nevím, jestli se jednalo o umělecký záměr architekta expozice, či úsporný balíček ekonoma této instituce, ale pološero až tma ve všech budoarech s vystaveným nábytkem, mě příliš nenadchlo, za pořádné nasvícení bych si možná rád euro připlatil. Židliček, šifonérů a stolečků spousty, viděl jsem i pelest kde údajně vykonávala svoji profesi slavná pařížská kurtizána, která byla předlohou Nany Emila Zoly, koho baví nábytek, má se v Arts Décoratifs vážně na co koukat, tedy vezme-li si s sebou baterku.

Šinul jsem se tak mírně rozmrzele z osmnáctého do dvacátého století, oči široce dokořán, jak to staří kocouři po tmě dělají, z patra třetího přes čtvrté zpátky do třetího, a potom výtahem do patra pátého, do expozice užitého umění současného. Osobitý systém putování spřaženým třetím a čtvrtým dvojpatrem a následnou nutnost přemístění se do patra pátého nefrancouz nepochopí.
Zde mělo dojít mé tápání v temnotách své sladké odměny.

Mezi spoustou neužitečných a nepohodlných věcí, kterými se současný design pyšní, jako bílá vrána mezi hejnem těch černých ruských vlašťovek, zářila na mě v místnosti zasvěcené současnému sklu váza Františka Víznera! Na prominentním místě, v dobré společnosti mistrů světového sklářského umění.

A najednou to šero ustoupilo přesně dle zákona Dr. Hlaveše „sklo si světlo přitáhne“ a venku v parku Tuillerie zasvitlo slunce a moje smutná vzpomínka se nesla daleko na Vysočinu pod žďárskou Zelenou Horu a slyšel jsem ten tichý hlas pana Františka:

„Volejte, pane inženýre, kdykoliv, ve dne v noci, volejte kdykoliv….“
Rád bych, tak rád bych znovu zavolal…

A pak už vše už bylo jenom dobré, po patře naplněném bezpočtem židlí, židliček, lehátek a seslí z dob mého dětství a mládí následovalo patro ze „skleněným křídlem“ – regálem se stovkou sklářských skvostů. Chihuly, Wirkala, Sarpaneva – a vida také Stanislav Libenský (zde Stanislas) a Ján Zorinčák (zde Yan Zorintchak) a druhý Frantisek Vízner v Arts Décoratifs!

Nadšený úspěchem krajanů začínám přemýšlet poněkud neskromně a troufale.

Rychle bych si vzpomenul na mnoho dalších československých výtvarníků, kteří by do toho poněkud zakonzervovaně strnulého příšeří muzea uměleckých řemesel v Paříži vnesli to správné světlo.
Proč tam není Klein, Šuhájek, Hlava, Žertová, Blecha a Jelínek, Janák, Svobodová a Wünch? Zapomnělo se na Cíglera, Roubíčka nebo Urbana s Jurniklem?
Trochu probrat to zbytečné harampádí a místo pro pár vitrínek by se jistě našlo!
Ale bav se s Francouzem, když neumíš po jejich….

Mírný zmatek a řadu otázek ve mně ovšem vyvolala kolekce Tapio Wirkaly z roku 1968.
No schválně jestli poznáte proč.

Přeji hezký víkend
Jindra Pařík 14.1. 2012

Fotky (mizerné jen tabletem) zde:
https://picasaweb.google.com/Jindra8526/LesArtsDecoratifsParis1012012?authkey=Gv1sRgCJa03rnrzMizMg#

---

Czech company LASVIT made trophy

The world´s best tennis player Novak Djokovic wins the Mubadala World Tennis Championship in Abu Dhabi and receives the trophy from the Czech Republic based company LASVIT.

For the first time ever, the design of this prestigious Mubadala World Tennis Championship trophy comes from the pen of a design student as part of a design competition hosted by LASVIT.

LASVIT, a company from the Czech Republic and an official partner to the Mubadala World Tennis Championship 2011 trophy is proud to announce the author of the best trophy design - Alya al-Zaabi, a student of the department of Art & Design, Zayed University, Abu Dhabi. Her design ended up in hands of one of the best world tennis champions – No. 1 world tennis player Novak Djokovic won the whole championship, David Ferrer was the second best player of Mubadala. Rafael Nadal was the third best player of the championship, Roger Federer, Jo-Wilfried Tsonga and Gael Monfils also played in Abu Dhabi.

---

Vodní kámen je prevít

Možná, že specialista chemik bude mít k následujícímu textu doplňující poznámky, pokud mě však nebude zcela chytat za slovo, pak níže uvedené platí.

Pro řešení problému s odstraněním vodního kamene ve vázách je nutno vycházet z chemického složení skla na straně jedné, a z chemického složení vodního kamene na straně druhé. Aby nedošlo k poškození skla (poleptání, matovatění apod.), pak se musíme vyhnout chemikáliím, které sklo narušují (především kyselina fluorovodíková, silné alkalické louhy). Kyselina fluorovodíková se sice používá k chemickému leštění skla, ale za určitých podmínek, které by v amatérských podmínkách nemusely nejlépe dopadnout. Osobně také odmítám abrazivní přípravky, které obsahují (byť velice jemné) brusivo (přípravky CIF apod.). Pokud chci proces chemického odstraňování vodního kamene podpořit mechanickým způsobem, pak osobně používám u úzkých či členitých váz tampon o malém rozměru vytvořený z hadříku omotaného na konci tvárného drátu, který lze různě ohýbat, abych se dostal do všech „zákoutí“.

Vodní kámen je v zásadě obvykle tvořen uhličitany, resp. hydrouhličitany především vápníku, případně hořčíku (či obou). Časté je zabarvení do žluta až hněda (rezava) oxidy železa a manganu. Méně častý je vodní kámen tvořený sírany, především síranem vápenatým. Konkrétní složení vodního kamene je odvislé od složení vody v tom kterém regionu, nicméně karbonátová tvrdost vody má obvykle absolutní převahu.

Při odstraňování vodního kamene musíme použít chemikálie, které rozpouští výše vyjmenované složky vodního kamene, a přitom nerozpouštějí sklo. Rozpustnost složek vodního kamene postupně klesá od uhličitanu vápenatého přes uhličitan hořečnato - vápenatý po síran vápenatý.

Pokud je vodní kámen tvořen prakticky jen (převážně) uhličitanem či hydrogenuhličitanem vápenatým, pak by k rozpuštění měl stačit obyčejný potravinářský ocet (8% kyselina octová). Přídavek jedlé sody (viz poznámka kolegy Algebry) do roztoku kyseliny je kontraproduktivní. Jedlá soda je totiž hydrogenuhličitan sodný, který se používá k neutralizaci kyselin, např. při pálení žáhy (tj. k neutralizaci kyseliny chlorovodíkové – solné, která je obsažena v žaludečních šťávách). Pokud tedy přidáme do roztoku kyseliny (octa) jedlou sodu, tak kyselina nejprve reaguje s jedlou sodou a teprve případný přebytek kyseliny začne reagovat s uhličitany z vodního kamene. Rozpouštění vodního kamene můžeme usnadnit mírným zahřátím octa.

Pokud nebude výsledek odstranění vodního kamene uspokojivý, pak lze použít „těžší kalibr“, a sice kyselinu chlorovodíkovou (solnou) o koncentraci cca 5%. Pozor – koncentrovaná kyselina chlorovodíková má koncentraci obvykle kolem 30% (a nikoliv 100%). Při ředění je nutno přidávat kyselinu do vody a nikoliv opačně – v důsledku exothermní reakce by mohlo dojít k vystříknutí roztoku kyseliny. Použití kyseliny chlorovodíkové za tepla je účelné v případě, že vodní kámen obsahuje uhličitany s převahou hořčíku nad uhličitany vápníku. Netřeba snad zdůrazňovat, že je vhodné pro všechny případy použít jako ochranné pomůcky brýle na oči, případně gumové rukavice.

Po odstranění vodního kamene slijeme zbytky kyselin z vázy do plastového kýblu, zneutralizujeme přebytkem sody, naředíme přebytkem vody a pak vlijeme do kanalizace.

Pokud je vodní kámen tvořen sírany, především síranem vápenatým, pak je účelné nejprve převést síran vápenatý na uhličitan vápenatý působením roztoku sody (za studena či za tepla) a následně pak použít výše popsaný postup s kyselinou octovou, resp. chlorovodíkovou.

Po výše popsaných chemických operacích osobně používám k finálnímu vyleštění vázy špičkový přípravek, který je primárně určen k přelešťování a čištění skel u automobilů – jedná se o komerční výrobek výrobce autokosmetiky. Jmenuje se „Extreme Nano-tech Glass Cleaner", a vyrábí ho fy Turtle Wax. Je v takovém zeleném ručním spreji o obsahu 500 ml, a pokud jsem si všimnul, tak ho prodává Makro, Bauhaus a pravděpodobně i další.

Přeji úspěšné odstraňování vodního kamene.

Zdeněk 1. 1. 2012

Novému roku zažnem svíci

Traduje se ve světě písmenek jedna chasidská historka – Džbán; řekl
jednou cadik Baalšem /svatý muž dobrého Slova/ svým žákům: „Jako v
listu je síla kořenů, tak v každém díle je síla a přesvědčivost
člověka, který ho vyrobil, a je možno poznat z něj i povahu, chování
i charakter tvůrce. Tu padl Baalšemův pohled na pěkný pivní džbánek,
který stál před ním, ukázal na něj a pokračoval: „Není snad na tomto
džbánku vidět, že jej dělal muž bez nohou?“ Když Baalšem skončil,
vzal ten džbán náhodou jeden z žáků a chtěl ho odložit na polici.
Ale jakmile jej postavil, rozpadl se džbán na malé střípky ...
/Martin Buber, Chasidská vyprávění/


Sklo vskutku materiál živlů – ohně, světla, materiál proměn a
přesahů hmoty do metafyzického světa sotva tušeného poznání a
možností. Materiál výlučný, nezastupitelný, člověku intimně blízký,
schopný pojmout nejniternější tvůrčí podnět stejně tak extrémní
fyzické nebo technologické přetížení. Není asi v nejmenším náhodou,
že si k expresivní demonstraci lidského charakteru zvolil svatý muž
pivní džbánek ze skla.

Sklo, materie dílem svým původem přírodní, dílem člověkem smyšlená,
šlechtěna, provází jeho osud od časů starých Sumerů, avšak dodnes
slibující budoucno ve tvaru futuristické naděje. Ne náhodou, sklo
prozrazuje na své tvůrce i věci, které by oni sami sobě možná nikdy
nevzali odvahu přiznat.

Sklo též dává jasnozřivě a nezaměnitelně čiře prohlédnout jak se
věci tvůrčího úsilí, invence a funkčního obsahu mají i v
komplementární materii – materii barev, biologické hmoty dřeva,
žilkami prorostlého šutru, rzí prokousaného těla kovu, ... .
Pravděpodobně pod vlivem této nápovědy, poté, co se kdys moravský
básník Jan Skácel zavítal do ateliéru prof. Kaplického, napsal
báseň, kterou před zveřejněním zaslal coby hold uznání jednomu z
žáků:

Novému roku zažnem svíci
je neznámý a nemá tváře
jak anděl v kmeni lípy spící
a čekající na řezbáře ...

Završení tohoto prolínání zdánlivě anorganické hmoty skla s
organickým světem živých bytostí, je čitelně patrné například i v
antropomorfních objektech Lubomíra Blechu, kde svůj intimně niterný
vztah ke sklu vyjadřuje sklenými artefakty z řady „zajd gezund – buď
zdravý“, z řady, ve které oslavuje a zbožňuje objekty /orgány“
nejtajemnějšího nitra lidské bytosti: Játra Prometheova, Brána
života, Sedmibolestná monstrance – řady objektů, kterým se přes sklo
snaží přisuzovat bolesti, vášně i radosti.

V tom roce co za zády, divný byl, tolik jich z těch, které jsme měli
rádi, zůstalo rozdrceno na střepy, a střepy na prach. Ve skle a
světle budou však s námi nadále prodlévat v prostoru kosmickém -
tom, který dobrý skutek proměňuje v nebe. Nerozbijte se, šanujte a
opečovávejte svá srdce, játra, krevní řečiště, a vůbec ..., co bych
Vám jen mohl povídat.

Algebra 1. 1. 2012

---

Do nového roku

Před rokem, touhle dobou, jsem u příležitosti prvního výročí existence „Československého skla“ se Vám pokoušel radostně vnutit představu že „to byl dobrý rok“.

O tom roce právě uplynulém, to napsat nemohu, když si vzpomenu, že právě před půl rokem nás opustil pan František Vízner.

Byl to rok jistě úspěšný, udělali jsme kus práce a přiblížili krásu československého skla i dalším, dosud nepostiženým, krajanům, získali další příznivce a přátele nejen ve východní části naší přelomené vlasti, ale také za Kanálem či Velkou louží.

Naše stránky vloni navštívilo 16 311 čtenářů, 67,6% z České republiky, 8,6% ze Spojeného království, 4,2% z USA, následují příznivci ze Slovenska s 3,5%, Německo 2,7%  a mohl bych tak pokračovat dále, než bych vyjmenoval všech těch 70 států, které na svém počítadle vidím.
Jen pro zajímavost, poslední „nový“ cizinec je z Gruzie.

Kdo jsme to „my“ z československého skla?

Už nejsem osamělým bežcem. Materiály k publikování nebo do archívu do časopisů a katalogů dostávám od mnoha přátel, stejně jako předloni i letos paní Blanka z Českých Budějovic nám pomohla doplnit archív časopisu Domov, vždy nápomocné jsou obě paní Evy, jak Eva z Prahy tak Eva z Košic se svojí kolegyní Klárou, archív pomohli doplnit i pánové Martin, Marek, Zdeněk, Honza a Jiří, z Vysočiny se pravidelně hlásí pan Václav Šilhánek, svým nezaměnitelným stylem vstoupil na stránky cs-skla pan Algebra.

Těžko někdo z nás opravdu docení to, co pro propagaci československého skla udělal a neustále dělá pan Robert Bevan-Jones, který nejen, že trpělivě přeložil několik článků a statí  do opravdové angličtiny, ale byl i mým nadšeným průvodcem po sklářském světě v Anglii, oponentem a rádcem při identifikaci škrdlovického skla, ale hlavně vždy dobrý kamarád a přítel.

Vážím si velmi podpory našich sklářských výtvarníků - Marie Glückaufové, Františka Janáka, Vladimíra Kleina, Petra Stacha, Jiřího Šuhajka, Petra Mandla, Jaroslava Svobody, Pavla Trnky a Stanislava Honzíka, i „doktorů přes kultůru“ pánů Dr. Petra Nového a Dr. Milana Hlaveše.

Možná jste si všimnuli, že se kolem cs-skla motá ještě jedna osoba, bez které by leccos bylo jednodušší a mnohé mnohem složitější.

Když jsem Soně dnes ráno nadšeně řekl, že stránka Československé sklo slaví dva roky, odpověděla celkem chladně: „Tak to už by to mělo nejen stát, ale i přestat nosit plenky“

Takže do Nového roku, toho třetího, už bez plenek.
Vše nejlepší přátelé

Jindra Pařík 1.1. 2012

Kolegu sběratele a propagátora čs. skla Maxima Velčovského jsem nezmínil protože má víc váziček než já, a kromě toho se mu chystám začít šlapat na paty nejen v cs-skle ale i v designu! 
Imidž jsem si už pořídi!
https://picasaweb.google.com/Jindra8526/PF2012CeskoslovenskeSklo#

---

Otázka, zřejmě pro všechny, poradíte prosím?

Dobrý den, pane Paříku.

Mám občas  jako začínající obdivovatel skla kapánek potíže J

Nyní s vodním kamenem. Vím, že existují méně či více agresivní prostředky, ale nikde jsem se nedočetl, co vlastně  „vydrží“ sklo, aby nedošlo k jeho ani minimální újmě . Vyzkoušel jsem několik „běžných“přípravků – dřina veliká, výsledek nic moc.

Potřebuji třeba vyčistit vázu  pana. Vl. Miky –takovou tu krásně elegantně oválně barevnou a ona je tam vespod superšpatněpřístupná.

Vím, že loni jsem použil na drsné odstranění kamene z nějaké roury kyselinu chlorovodíkovou – solnou. Kámen byl pryč jedna báseň. Ale co by tato kyselina udělala se sklem ?

Dáte mi nějaký tip?

Josef 29.12. 2011

Vánoční zoufalství

Přicházejí mi do mailové schránky československého skla a z každého mám velkou radost. Vaše přání klidných a hezkých vánoc a štěstí do Nového roku. To štěstí bych však potřeboval hned teď, ale chápu, že nás na něj je o dost víc, a tak ta muška jenom zlatá poletuje asi někde jinde, věřme, že u ještě potřebnějších.

Lidé se mě ptají, čím se vlastně živím, když to naše skleněná stránka je nekomerční, někteří mě dokonce podezírají, že je to jen zástěrka pro můj dobře zavedený skleněný byznys.

Není tomu tak.
Už čtvrt století se živím statikou ocelových konstrukcí, posledních dvacet let pak vývojem výpočetních programů v tomto oboru. Tyhle věci už člověk nemůže dělat sám, pracujeme v sehraném týmu a mě náleží v celém tom ohromném programu vždy jen ta malá, ale dost podstatná část, tedy naprogramování těch samotných statických návrhů.
Jiní kolegové umí konstrukci kreslit a zobrazit, naložit na ní zatížení, zavolat solver a do mého výpočetního objektu už posílají jen údaje o silách a profilech, a já už pomocí jednoduchých vzorečků zjistím, jestli vyhoví nebo ne, čili pro Soňu a ostatní podobné laiky, unese-li to ten klacek nebo ne.
Moderní systémy pro vývoj programů jsou na práci v týmu zařízené, s kolegy si nepřekážíme a můžeme pracovat souběžně a to tak, že každý klidně pracuje na jiném konci světa, v našem případě jen Evropy.

Všichni tedy pilně pracují, jen já stojím.

Totiž jednoho krásného rána se chystám pokračovat v práci, která poměrně spěchá, ovšem počítač začíná hlásit divné chyby. A tady už postup znáte. Nejdřív se vše restartuje, občas to pomáhá. U mě ne. Pak se volá kolegům. U nich to samé co já mám na počítači, pracuje, u mě ne! Něco je špatně.

Nainstalovat znovu systém s programovacím jazykem. Nepomáhá.
Odinstalovat všechny protivirové programy co mohou bránit přístup k datům, co potřebuji.  Žádná změna.
Aktualizovat systém. Taky nepomohlo.

Nastává poslední fáze toho, co mohu udělat.
Počítač přeformátovat.

Formátování je věc záludná. Je to jako když ve spěchu balíte na dovolenou. Na sto procent něco důležitého zapomenete doma. Stejně tak u formátování, člověk příjde o všechna data, co si neuložil někam mimo počítač. Pečlivá trojnásobná kontrola ovšem nikdy nezabrání tomu, aby se nesmazalo něco zásadního.

Tak tu zoufale koukám do obrazovky, přesouvám všechny soubory na externí disk a oddaluji ten okamžik zkázy, který nastane, až naťukám příkaz FORMAT C:

Nezlobte se prosím na mě, že Vám na maily odpovídám pozdě a nevrle, a popravdě na sklo nemám ani pomyšlení.

Děkuji všem za vánoční přání, opravdu si vaší přízně velmi vážím.

Jako malý dárek posílám video Vladimira Kleina (http://www.youtube.com/watch?v=Fblf_NA0q2w) a  bych Vás také trochu potrápil i pár obrázků váz Františka Víznera, které jsem v poslední době pořídil.

Děkuji všem a přeji krásné svátky.
Příště se ozvu už naformátován.

Jindra Pařík 20. 12. 2011

---

Eva z Košic háže rukavici!

Tak konecne sa narodila polica na sklicka!
A je tam miesto aj na to, co som medzitym stihla kupit. Velmi, prevelmi sa tesim!

Prajem krasne a pokojne sviatky, Eva z Kosic.

---

www.qubus.cz

http://www.qubus.cz/index.php/cs

---

Poradíte prosím?

Dobry den,

ráda bych požádala touto cestou o pomoc při identifikaci skla. Jedna se pravděpodobně o český výrobek. V příloze zasílám foto na kterém je jeden kus ze série podobných objektů, které se pomocí kovové konstrukce spojují v celek.

Dekuji a přeji hezký den

Hana 11/12/2011

---

Vladimir Klein v Břehové

---

Definitivně nejasno od Mosera

Vážený pane Paříku,

váza na fotografii je zušlechtěna hranařským a ve spodní části kuličským výbrusem. Leptané logo v tomto provedení se ve sklárně Moser používalo do roku 1992. Autora ani číslo vzoru nemáme zaznamenané. Bohužel více informací nejsme schopni zajistit.

S přáním hezkého dne

Portland Vase Notice

Robert k projektu Portlandské vázy 2012 doplňuje toto:

There are some important things worth mentioning that you missed.
Richard Golding was helped on the day by Vic Bamforth's brother Ian Bamforth who is a blower too. Richard Golding also founded "Okra Glass" (http://www.okraglass.com/index.html)  Wordsley, a now famous glassmaking company. Very collectable glass now.
What makes the project even more significant as it will be in celebration of 400 years of glassmaking in Stourbridge. The project has even gained the support of Dr Paul Roberts from the British Museum.

The last person to create a replica in Stourbridge was John Northwood back in 1874. In 1873 Northwood was approached by Phillip Pargeter, owner of the Red House Glass Works in Wordsley, about the possibility of making a reproduction of the famous Roman Portland Vase. Pargeter was responsible for producing the blank with Northwood then tasked with carving the intricate design. The great grandson of Northwood was present at the 2011 blowing.

(In 1873, they managed to make a copy of the vase) but it had small cracks appear during the finisheing of the cameo!!! Hopefully that will not happen in 2012!!!!!)

The 1873 copy of the vase (made in Stourbridge) is now in the Corning museum.This is important Stourbridge glass history

Robert Bevan-Jones 2.12. 2012

Nezmínil si ještě pár důležitých věcí, které má cenu si připomenout.
Richardu Goldingovi v ten den pomáhal bratr Vic Barmfortha (viz níže Jindra) Ian Bamforth, který je rovněž foukačem skla. Richard Golding také založil dnes slavnou sklárnu „Okra Glass“ (http://www.okraglass.com/index.html) ve Wordsley, dnes velmi sběratelsky ceněné sklo. Co dělá projekt ještě významnější je to, že je součástí oslav 400 let sklářské výroby v Stourbridge.
Projekt také má podporu Dr. Paul Roberta z Britského muzea.

Posledním, kdo před lety vytvořil repliku v Stourbridge, by John Northwood v roce 1874. V roce 1873 jej oslovil Phillip Pargeter, vlastník sklárny Red House Glass Works ve Wordsley, zda-li by bylo možno vyrobit repriku slavné římské Portlandské vázy. Pargeter zodpovídal za výrobu těla vázy, úkolem Northwooda byl složitá řezba reliéfu. Foukání vázy v roce 2011 byl přítomen i Northwoodův pravnuk.

V roce 1873 se jim podařilo vyrobit kopií té vázy, bohužel při zhotoování „cameo“ řezby se objevily malé trhliny. Doufejme, že se totéž nestane v roce 2012.
Kopie vázy z roku u 1873 (vyrobená v Stourbridge) se nyní nachází v muzeu v Corningu.

Tohle je důležitá historie sklářství v Stourbridge.

Robert Bevan-Jones 2. 12. 2011

(A aby jste věděli, ve Wodsley jsem taky byl, ale za účelem úplně jiným.  Jindra )

---

Stourbridge Portland Vase 2012

Myslím si, že právě teď přišel ten správný čas, abych Vám pověděl trochu o výrobě nejslavnější z replik skleněné vázy všech dob. Z části štěstím, že druhý den byl Cambridge Glas Fair na který jsem mířil, z části velmi dobře naplánováno kolegou a přítelem Robertem jsem u toho v Ruskin Glass Centre v Stourbridge byl.

Portlandská váza je římskou antickou památkou z přelomu letopočtu, nejčastěji se uvádí z roku 5 až 25 našeho letopočtu, přesné určení data vzniku je zatím asi nemožné. (http://www.guardian.co.uk/science/2003/aug/28/thisweekssciencequestions1)

Stejně tak záhadou je obklopeno dalších 15 století její další existence, poprvé byla totiž spatřena ve sbírce kardinála del Monte v Italii v roce 1601. Po kardinálově smrti ji dalších 150 let vlastnila italská rodina Barberini, proto se také někdy nazývá Barberini vase. V roce 1778 ji zakoupil britský ambasador v Neapoli Sir William Hamilton. Vy, kterým toto jméno připadá povědomé, se nemýlíte, byl to manžel oné Lady Hamiltonové, co měla pletky s admirálem Nelsonem. 

Hamilton vázu přivezl do Anglie, kde ji v roce 1784 prodal Margaretě – vévodkyni z Portlandu (vida, tak odtud to jméno) po jejím skonu v roce 1786 pak tato antická památka přešla do rukou jejího syna Třetího vévody z Portlandu, ten ji mimo jiné zapůjčil Josiah Wedgwoodovi, výrobci keramiky a porcelánu, který vázu vlastně proslavil(http://www.wedgwoodmuseum.org.uk/learning/discovery_packs/pack/pack/2184/chapter/2342).
Okouzlen její krásou vyrobil řadu replik, ovšem z keramiky.

V roce 1810, poté co rodinný přítel vévody z Portlandu poškodil její dno, byla váza zapůjčena Britskému museu, kde měla nalézt bezpečnější domov a také být představena široké veřejnosti.

Nebylo to bezpečnějsí místo tak docela, neboť v roce 1845 mladík William Mulcalthy po několikadenním tahu, posílen alkoholem, pocítil touhu s vázou praštit, což také učinil.
Rozbil vitrínu, čapnul vázu a rozmlátil ji na 200 kousků. William Mulcalthy, který se vydával za Williama Lloyda byl odsouzen za rozbití vitríny a nikoliv vázy, neboť tehdejší britské právo neznalo trestný čin poškození předmětu vysoké hodnoty, ale stejně byl brzy propuštěn, protože jej nějaký anonym vyplatil.

Muzeum vázu zrestaurovalo, napoprvé nikoliv kompletně protože 37 malých úlomků nebylo nalezeno, to se téměř podařilo až po sto letech v roce 1948, kdy váza byla Britským muzeem zakoupena od Sedmého vévody z Portlandu a ztracené odštěpky objeveny.

V roce 1988-9 byla pro mezinárodní výstavu římského skla restaurována znovu a takovou ji dnes můžete vidět v Londýně.(http://www.britishmuseum.org/explore/highlights/article_index/c/portland_vase_-_conservation.aspx).

Projekt Stourbridge Portland Vase 2012 v Ruskin Glass Centre sponzoruje pan Ian Dury jako součást oslav 400 let sklářské výroby v Stourbridge. Tělo vázy z kobaltově modrého skla přejímané bílou sklovinou vyfouknul jeden z nejslavnějších anglických sklářů pan Richard Golding (Station Glass) 24. září 2011, a považte, já byl u toho!

Reliéf vybousí opět jedna z nejlepších britských odbornic na „cameo“ techniku Terri College a hotová váza by měla být představena na Glass Bienále v srpnu 2012.(http://stationglass.com/TheStourbridgeTwentyTwelvePortlandVaseProject.aspx)


A tak přeji hodně štěstí, přátelé skláři v Stourbridge a Vám ostatním, děkuji za pozornost, věnovanou tentokrát jinému, než sklu československému.


Jindra Pařík  1.12. 2011

Forografie z akce zde:
https://picasaweb.google.com/Jindra8526/Stourbridge2012PortlandVase2492011?authkey=Gv1sRgCLLhotPuyua_aQ#

---

Zajímavý vývoj

Zeptal jsem se na zákaznickém centru Moser na vázu, na kterou upozornil Zdeněk a dostal tuto odpověď:

Vážený pane Paříku,

děkuji za Váš e-mail a odkaz na fotografii vázy od návrháře p. Hlavy. Postoupila jsem tuto fotografii našemu odborníkovi, který mě ubezpečil, že váza skutečně pochází ze sklárny Moser, neboť signatura je identická s naší používanou. Též mě informoval, že produkce sklárny Murano není broušená (tato váza je) a sklo je především hutně zdobeno.

Věřím, že jsem Vám Váš dotaz dostatečně objasnila. V případě jakýchkoliv nejasností nebo jiných dotazů mě, prosím, kontaktujte. Ráda Vám budu nápomocna.

S přáním hezkého dne

---

Nový Bor nebo snad Palermo?

Byl jsem přátelsky varován.  Že prý zlo plodí zase jen zlo.

Že prý to na stránkách československého skla přeháním a že českému sklu vlastně jen škodím. Ty nové věci prý vlastně nové nejsou, protože jsou ze staré suroviny a jen nově zbroušené.
A také že do toho vůbec nevidím.
Dostal jsem celou řadu dobrých rad jako na politickém školení mužstva před lety na vojně.

Že bych místo napadání aukčních domů měl s nimi spolupracovat, třeba zadarmo a „že to je jiná liga než hraju já“. Kurnik, dělám něco jiného?

Někdo z čtenářů mě upozorní na chybu v aukčním katalogu a já na ní pak upozorním mailem na info@příslušnáaukce.cz . Co mám dělat víc?

Mám obíhat aukční domy a nabízet se jim, kdybyste náhodou chtěli prodávat nějaké československé sklo, tak já bych se Vám na to zadarmo podíval, jestli tam náhodou není nějaké falzum, neřku-li falz rovnou většina?

Když je katalog venku, ale to je první okamžik kdy se já dozvím, co se nabízí, je pochopitelně pozdě, vytištěno, rozesláno.  Znovu opakuji: nemyslím si, že kterýkoliv z aukčních domů by chtěl úmyslně prodávat padělky, prostě jen v téhle disciplíně se málo lidi orientuje.

Že taková špatná atribuce, vytištěná na křídovém papíře nadělá ohromnou paseku, není pochyb. Jednou vytištěno, potvrzeno, bráno jako zákon a už se na to odvolávají všichni prodejci a starožitníci a jak jsem zjistil i databáze.

Někomu to možná příjde malicherné, kolik štráchů ten Jindra nadělá kolem toho, jestli tu vázu udělal Vízner nebo Paleček. Kdyby našeho lokálního todického malíře Jíru prodávali na aukci jako Kupku, to by byl panečku jiný rachot.

V čem je rozdíl?
V počtu nul u ceny předmětu. Princip podvodu je stejný.

A teď k tomu sklu – starému a novému, co je to prý vlastně jedno, protože je to sklo kvalitní, krásné a skvěle řemeslně zpracované. A nakonec kdo to pozná, jestli vyrobeno v letech šedesátých nebo po roce 2000? Já většinou ne, ale někteří kolegové ano.
Velká většina kupců také nic nepozná.

Předpokládám, že by žádný seriozní aukční dům ovšem neprodával židli Thonetku, vyrobenou vloni za Thonetku starou stopadesát let a žádný z kupců by za tu novodobou kopii nebyl ochoten vyplatit stejnou cenu jako za tu starou. Proč?

Vždyť ta z loňska má stejný tvar a provedení jako ta, kterou kdysi navrhnul Michael Thonet.
Seriozní popis je, návrh Michael Thonet 1859, vyrobeno Dřevobedna s.r.o 2010.

Pokud bude zájem, Dřevobedna s.r.o jich má na skladě ještě tisíc a když bude ještě zájem, tak rozjede výrobu a vyrobí jich milion. To by se to dražilo....

Nesbírám sklo, které je tu předmětem dlouhých debat..

Chápu ale rozhořčení a vztek těch, kteří takové sklo sbírají a donedávna měli doma unikáty, které se najednou záhadně namnožily, a je po radosti z unikátu.

Podobnou situaci jsme zažili před pár lety se zeleným „malachitovým“ sklem firmy Curt Schlevogt. Bylo sběratelsky atraktivní a tak jej vyráběl kdekdo, někdo oficielně jako dědic práv, někdo pirátsky, trh byl zavalen kvalitními i nekvalitními výrobky, až to přestalo sběratele bavit.


Naše sklárny by se měly opřít o ohromné množství sklářských výtvarníků, které tato země má a tvořit nové věci a ne produkovat kopie osvědčených designů.
To je spolehlivá cesta k zániku.

Zlo prý plodí zase zlo.

Nepamatuji se, že bych komukoliv někdy odmítnul poradit, když jsem to uměl a to platí i pro aukční domy. Když včas před tiskem dostanu sadu fotek, pokud budu umět, rád pomůžu s kontrolou správnosti určení.

Varování beru velmi vážně, ale nebojím se!
Hezký večer, přátelé

Jindra Pařík  29.11. 2011

Od Marka

Ahoj Jindro,
koukal jsem na fotky z veletrhu a myslím si, že ne všechno sklo, co je vyfoceno a a přiřazeno Egermannu je Egermann. Jsou tam věci, které se tam dají koupit, ale jsou tam vyfocené věci, které se tam koupit nedají. Moje mamka pracovala na pozici vedoucí prodejní vzorkovny od jejího počátku ( cca r.1991-92 ) a když jsem ji ukazoval ty fotky, tak některé věci tvarem a barvami vůbec neznala a jak říkala: "to jsme tam nikdy neměli".
Myslím, že by bylo spíše lepší označit jednotlivě vázy na fotkách než komplet celé fotky. Co se přesně dá na Egermannu z fotek koupit se dá lehce zjistit přímo na místě.

Zdravím Marek 29.11. 2011

Od Zdeňka (s Jindrovým komentářem)

Jindro a Martine, to co popisujete je hrůza.
Ale stále to dle mého není nic proti tomu, co Vám nyní doložím.

Na jedné nedávné aukci se jako položka č. 22 objevila váza, prý Pavel Hlava – viz obrázek. Že to není ale Hlava ví snad každý. Pavel Hlava to ani náhodou – je to Murano jako vyšité, kterého jsou všude spousty ……
Nechalo mě to ale chladným, protože bych zase mohl být osočen ze zaujatost.

V průběhu právě uplynulého týdne se ale na aukru objevila prakticky identická váza – prý Pavel Hlava vylepšená diletantsky vyrobeným logem Moser !!!!!
Hrůza – viz http://aukro.cz/vaza-navrh-p-hlava-i1957068479.html.

A aby toho nebylo málo, tak se v zápětí objevila ta samá váza, a řekl bych, že i od stejného prodejce (fotky jsou stejné) na portálu eAntik - viz obrázek níže. Zde ovšem stačil jediný telefonát, aby tato příšernost byla stažena. Příkladné jednání aukčního portálu eAntik. Nechce se mi ani věřit, že by o stažení ale tento šikovný prodejce nevěděl, takže zřejmě koná vědomě ……

Neznalost aukčních domů a vychytralost některých prodejců Vám mohu dokumentovat dalším příkladem – aukcí aukčního domu Meissner-Neumann, která se má konat v Praze 11.12.2011 viz - http://www.aukce-neumann.cz./

Jindro, Ty sbíráš Víznera – mají tam jednoho parádního „Víznera“ – viz položka 667 za vyvolávačku pouhých 4000,- Kč, no nekup to !!!!

A tu ateliérovou práci se zatavenou stříbrnou fólií od Pavla Hlavy ze 70. let 20 století s vyvolávačkou 6000,- Kč koupíš prakticky identickou v prodejně Egermann 2309,-  (mínus 20%) za 1847,- Kč. Přijeď – dovedu Tě tam.

A ty Šuhájky tam mají také !!!!!!

Přeji Vám všem hezký zbytek víkendu.
Zdeněk, 27.1.2011

------------------------------------------------------------------------

Nenechme opět vzplát emoce, Zdeňku.

To Murano byl průšvih a přešlap, a jisté je, že to co vidíme na Aukru, tedy razítko Moser je padělek. Toho prodejce z Aukra znám osobně léta, obchoduje se starožitnostmi a podobnými krámy, ve skle se moc nevyzná a sklo v jeho obchodech ani nedominuje.

Nevěřím tomu, že by zrovna on padělal razítko Mosera, věřil bych spíše tomu, že mu někdo tu věc přinesl do obchodu a on jak koupil tak prodává, zeptám se na to.

O aukci u Neumanna jsem byl informován z několika stran, napsal jsem jim, a budu čekat, co se bude dít. Zatím oba dva oslovené aukční domy Prague Auctions a Arcimboldo reagovali vstřícně. Československé sklo, které je předmětem našeho zájmu, zatím není tak sběratelsky atraktivní a rozšířené a tak se aukčním domům nedostává znalců a odborníků v této oblasti a zdá se, že spoléhají spíše na informace, které jim poskytne prodávající.

Jsem přesvědčen, že se úroveň a kvalita bude radikálně zvyšovat a věřím, že československé sklo bude na aukcích přibývat.
Nechci si nechat vnutit myšlenku, že každý je podvodník a lump, i takoví někteří jsou, ale protože slušných je víc, brzo na ně dojde.


Trochu mě vylekala jiná věc.

Na výstavě starožitností jsem dostal letáček „Databáze aukčních výsledků“
http://www.artplus.cz./cs/

Hned ráno jsem usedl ke klávesnici a okamžitě zadal vyhledat „František Vízner“. Demo verze databáze mě zobrazila dle popisu tři náhodně vybrané výsledky, a když jsem chtěl vidět víc, hned to po mě chtělo peníze a ne malé, za tři dny přístupu něco přes 300 Kč a zhruba 2000 Kč za rok.

Rozumím tomu. Takový nástroj může být opravdu užitečným pomocníkem a ne každý je trouba jako já, aby informace poskytoval gratis. Co nechápu, že ze tří náhodně vybraných věcí od Františka Víznera byl jeho jen jeden objekt. Lisovaná mísa byla od Rudolfa Jurnikla (připsaná Víznerovi v první aukci „o níž se nemá mluvit“) stejně jako váza od Ladislava Palečka (stejného nejmenovaného aukčního domu). Přitom vše jsme si s aukčním domem vyjasnili, byla dokonce tiskem vydána opravenka v katalogu následující aukce, přesto tyhle chybné atribuce převzaté z katalogu dnes budou svítit v placené databázi a veškeré naše úsilí přišlo v niveč.

To jen díky nedostatečné komunikaci mezi tvůrcem databáze a aukčními domy. A něčí nepozornosti a pohodlnosti.

A to je průšvih. Mám-li za něco dát 2000 za rok, očekávám korektní informace.

Mám vyhodit tři stovky za třídení přístup k databázi a pracně profrčet celou databázi skla, najít správné atribuce včetně odkazů na literaturu aby to bylo neprůstřelné?

Udělal jsem to už několikrát, a zdá se, že to byl zbytečně vynaložený čas a úsilí.

Navíc člověk získá pověst nebezpečného šťoury a devastátora slibně se rozvíjejícího obchodu s československým sklem.

Jindra Pařík 28.11. 2011

 

---

Dostali jsme kapky

Martin, svojí notickou z veletrhu starožitností Antique v Novoměstské radnici ve mně nabudil vášeň lovce a tak jsem se do naší matičky Stověžaté okamžitě vypravil ve svém oblíbeném „víznerovském“ triku.

Bohužel broušený „Exbor“ z Mstišova (viz Martin níže) jsem již nezastihnul, zmizel beze stopy, pravděpodobně cena 5 000,- Kč za takový unikát byla až příliš lákavá.
Dopadl jsem při činu ovšem „Palečka vydávaného za Víznera“, prodávající nic nenamítal a okamžitě popis změnil tak ochotně, že jsem až byl zaskočen tou vstřícností.

Loni jsem si stěžoval, že československého skla bylo na veletrhu pomálu, letos novodobé sklo posílilo, ale je tu velké ALE.

Tak nejprve dobré zprávy.
Objevil jsem krásnou kolekci objektů od otce tavené plastiky prof. Jana Černého, cenově přijatelně dostupné (tedy nikoliv dneska a pro mě). Našel jsem pěknou sbírku Hartillu a hlavně jsem objevil a koupil si krásnou škrdlovickou misku od paní Vlasty Kadlecové - Lichtágové, kterou navrhla pro Emanuela Beránka někdy koncem války.

Teď ty špatné.
Naší vlastí se jako mor šíří sklo vyrobené v prvním desetiletí našeho století firmou Egermann s.r.o. bez ostychu vydávané za staré sklo Exbor. Všimli jsme si ho na aukcích, zaplavilo i veletrh Antique v Praze. Nové sklo, které se v Novém Boru prodává v cenách od 2 000 do 3 000 Kč je prodáváno od 5 000 výš, v aukci dokonce vydraženo za 12 000 + 20% tedy nějaký málo informovaný nešťastník za něco, co mohl mít pohodlně za 2 400 Kč, dal o 12 000 Kč více!

Nelze nikomu bránit, aby svoje peníze rozdával překupníkům.

Jediné co můžeme dělat, a také velmi intenzivně děláme, je informovat sběratele o pravém stavu věcí. Kdo chce, najde v katalogu zde:

https://picasaweb.google.com/Jindra8526/EgermannSRO2009CutAndFacettedGlass?authkey=Gv1sRgCJmFvMWUrZX0Tw#

sošky pak zde:

https://picasaweb.google.com/Jindra8526/EgermannSRO2009Figures?authkey=Gv1sRgCMTE27Hrl5S2OQ#

Jsem přesvědčen, že si seriozní aukční domy tyto kukaččí vejce jim podsouvané již ohlídají a ti ostatní, ti prostě mají smůlu, že nečtou Československé sklo!

Fotky z veletrhu včetně mé šťastné koupě zde:

https://picasaweb.google.com/Jindra8526/VeletrhAntiquePraha27112011?authkey=Gv1sRgCKjFxrm84Py6Fg#

S chutí do dalšího týdne

Jindra Pařík  27.11. 2011

---

Z Veletrhu starožitností od Martina

Ahoj Jindro,

dnes jsem měl perný den, byl jsem Praze a začal ráno Kolbenkou a končil odpoledne Veletrhem starožitností, kde jsem narazil na spoustu zajímavých věcí, ale také na různé podvrhy.

Věhlasní páni starožitníci tam nabízejí škrdlovické sklo jako zaručeného Víznera ( což byl v jednom případě Špinar a v druhém Paleček ), ale co mě nejvíce "zaujalo" je přebroušené hutní sklo - váza Romana od Machovské, která je nabízená jako Exbor za cenu pouhých 5.000,-
Foto posílám v příloze, tak na to mrkni a co si o tom myslíš?

Hezký zbytek víkendu

Martin 26.11. 2011

Díky Martine,
to mi nedá a na Veletrh starožitností vyrážím abych na to viděl na vlastní oči.
Domívám se, že nejde o přebroušenou Romanu od paní Machovské ale o Rhapsody od Františka Zemka, v každém případě zajímavá věc. Nemusí ani jít o novou věc, Soňa dostala od pana Vladislava Urbana skleněný šperk, vybroušený také z flakonku řady Rhapsody, když pan Urban vzoroval v Mstišově počátkem 60tých let, hrál si tak s nepovedenými kusy.
Ale "Exbor" to vážně není.

Jindra  27.11. 2011

---

Poppy Day

"Hey, there are more!"
said my wife Sonia looking towards an older couple, who have red flowers made of paper attached to their lapels. The whole of London seems full of people wearing these flowers. It must be brutal, raising the money for this charity with the flower theme, I thought, nearly everyone has been hounded into buying a flower by over-zealous charity workers putting pressure on all the people.... 
I remembered that years ago I was told by the Red Cross activists in Marbella, it was absolutely necessary to participate in their scheme, to give a contribution for the ribbon on the lapel, because otherwise the girls with money-rattling on every street corner will hassle you so badly that there was no other way rather than donate a sum to be free from disturbance.

But in England, with this red flower on the lapel, no chaity worker harrassed me at all. I prepared a coin with the portrait of Her Majesty on it, certain a grounp would approach me any minute but nothing. Even on Oxford Street walking in London, from end to end and back, none tried to sell us these flowers and so I thought forget about it, I will ask my friend later about it.

Over a pint of bitter in the evening, I notice that my friend and colleague Robert also has his red flower displayed on his jacket and curiosity makes me remember to ask him about it.
"Oh, you mean Poppies! These flowers commemorate the fallen in the First World War. Over there on the counter, is a box with flowers, with pins, next to a meny box. Throw in the money-box a sum, appropriately a pound is considered an acceptable amount and you can take a poppy to wear until Sunday."
I am told that this is an old tradition from 1919, to remember that, on November 11, 1918 at 11:00 am, ended "the Great War." The red poppy grew on those battlefields in France, blossoming there where those boys had previously died, and so the British wear a poppy flower from the eleventh of November until the following weekend on the lapels in remembrance. The money goes to help all war veterans. I recall a little sadly that "those of WWI no longer survive." Robert agreed, "True, the last died last only last year, but veterans of many wars are still remembered too."

The First World War, the topic in our quiet chat, moved towards the role of the Czechs in the war. My great-grandfather Jindrich, was also in the Great War, I do not know where, just that he was a dragoon, in a mounted infantry division. But of course, in the Austrian army, as the majority of Czech boys were in the war.
I asked, "Robert, am I allowed to wear a poppy? Because, is it not true that our great-grandfathers shot against each other? "
"You can wear a poppy Jindra, just don't tell everyone you meet at the glass Fair, which side your great-grandfather was on!"

The next day at the National Glass Fair in Solihull perhaps everybody, several hundred people at least, had poppies on lapels. Exactly at 11 o'clock the busy glass fair petrified for two minutes of silence. "We remember, thank you," silently came and went, observed by all in the busy hall, sandwiched between the mornings' purchases and sales of glass. I admit that during the silent minutes, I recalled the British fallen and even our fallen, but I also wondered about the power of tradition, as a nation makes the nation. Honouring the legacy and the certain knowledge that we are followers, of those who more than ninety years ago, somewhere in Flanders fields, gave their lives. The celebration of this tradition that makes Britain seem proud, strong and unconquered.

Today, we too have in our country a day of worship, by the monuments of our ancestors. But it is an official ceremony without passion. But nobody voluntarily puts on the tricolour ribbon to remember our end of the communist regime, a couple just lay wreaths at memorials and politicians who were active 25 years ago in the old communist regime,  give speeches about the brave students from National Street, who helped bring the Velvet Revolution.

I fear that our poppies will not bloom, not just because it is November.
Even so, on the 17th November, for the Rememberence day in England, I wish both countries, all the best.

Jindrich Parik 17.11. 2011

(translated by Robert-Bevan Jones, glass collector and Skrdlovice glass expert, thank you Rob so much)

Den vlčích máků

„Hele, támhle jsou další!“

Ukazuji Soně na starší pár s papírovými červenými kvítky připevněnými na klopě. Celý Londýn je jich plný. „To musí být ale tedy vážně brutální nadace, když se jim podařilo obrat každého třetího“, soudím.

Po pravdě, nemám tyhle veřejně deklarované projevy dobrého srdce moc v lásce.
„Ať všichni vidí, jaký jsem dobrák, že jsem přispěl dvackou na boj proti rakovině, na dětské domovy nebo na hladovějící černoušky!“. Ovšem před léty jsem byl poučen aktivistkami Červeného kříže v Marbelle, že je naprosto nezbytné, alespoň v průběhu jejich výběrčí akce tu za příspěvek darovanou stužku na klopě vystavit, protože jinak se ta děvčata s chrastícími kasičkami vrhaly na každého neopentleného tak naléhavě, že nebylo zbytí než darovat obnos spíše větší než menší.

Připravuji si tedy minci s portrétem Jejího Veličenstva a čekám, kdy narazíme na patrolu neústupných výběrčí, a přemýšlím, kam kvítek na triko bodnu.

Ale nikdo nás cestou po Oxford Street z jednoho konce na druhý a zpátky nezinkasoval, jen těch květovaných pořád přibývalo. Pustil jsem to z hlavy.

Večer nad pintou bitteru si všimnu, že můj spolupintovník Robert má na sáčku taky ten červený kvítek a zvědavost mi nedá.
„Jo ty myslíš Poppies! To je na připomenutí padlých v první světové válce. Támhle na barovém pultu je krabička s kytičkami, připíchni si taky jednu a hoď do té kasičky vedle libru, to je tak vhodný obnos“.

Dozvídám se, že je to stará tradice z roku 1919, že 11.11.1918 v 11:00 hodin byla ukončena Velká válka, že na bojištích ve Francii kvetly vlčí máky když tam ti britští hoši umírali, a tak se kvítek vlčího máku nosí jedenáctého a následující víkend na klopách na památku, a také že vybrané peníze jdou na pomoc válečným veteránům. Trochu jízlivě připomínám, že „těch z té První velké moc asi už není“ a Robert přitakává: „Není, poslední zemřel loni, ale veteránů
z mnoha dalších následujících válek je stále dost“

První světová válka, téma u nás tiše obcházené popřípadě zúžené na československé legie. Můj praděd Jindřich ve Velké válce také byl, nevím kde, jen to, že byl dragoun.
V té rakouské armádě, jako většina českých hochů, co ve válce byla.

„Člověče, Roberte, smím já poppy vůbec nosit? Vždyť není vyloučné, že naši pradědové proti sobě stříleli?“
„To víš, že smíš, jen to nikde nevykřikuj“ směje se Robert.

Druhý den na National Glass Fair v Solihullu měli poppies na klopách snad všichni. Přesně v 11 hodin celý veletrh zkameněl minutou ticha.
„Vzpomínáme, děkuji“ zaznělo a pokračovalo se v nákupech a prodejích skla.

Přiznám poctivě, že tu minutu jsem nevzpomínal na britské padlé ani naše padlé, ale přemýšlel jsem, o síle tradice co dělá národ národem, o nehraném patosu, o ctění odkazu a vědomí toho, že jsme pokračovatelé a následovníci, těch, kteří před více než devadesáti lety někde ve Flandrech položili své životy.
Tradice, která dělá Británii hrdou, silnou a nepokořenou.

Dnes máme v naší vlasti také den uctívání památky našich předchůdců.
Nikdo si dobrovolně trikoloru nepřipne, pár papalášů položí věnce u pomníčků a ještě před 25 lety aktivní normalizační komunisté a kádry se budou halasně v projevech hlásit k odkazu „studentů z Národní“.

Mám strach, že u nás vlčí máky nepokvetou, a to ne proto, že je listopad.

Přesto 17. listopad za svůj svátek považuji a přeji Vám i své vlasti vše nejlepší, jak se to o svátcích dělává.

Jindra Pařík 17. 11. 2011

Fotografie z National Glass Fair v Solihullu zde:
https://picasaweb.google.com/Jindra8526/NationalGlassFairSolihull13112011?authkey=Gv1sRgCKeMxJniqMbavgE#

 

---

Jiří Pelcl v Ajetu – málo skla, hodně designu

Beseda s Jiřím Pelclem (http://www.pelcl.cz/) v Ajetu probíhala podle tradičního scénáře, nejdříve hodinová ukázka práce na huti a přednáška ve sklářském klubu. Protože profesor Pelcl učí na VŠUP a přivezl si s sebou své studenty tak kolem pece nebylo k hnutí, zato u baru přilehlé restaurace bylo volno, zvolil jsem barovou židličku jako vhodné místo pro pozorovatelnu a k žáru sklářské pece vyslal Soňu, která pro Vás i pro mě, celé vzorování nafotila.
https://picasaweb.google.com/Jindra8526/JiriPelcAjetoNovyBor24112011?authkey=Gv1sRgCIXNipznjOG9eA#

Sklo tentokrát foukal sám majitel sklárny Petr Novotný, který nastoupil v bleděmodrém triku Chihuly teamu a sekundoval mu huťmistr Dalibor v žlutém trikotu nejlepších jezdců , obklopeni houfem mladých studentek – obdivovatelek až mě zamrzelo, že jsem zamlada místo do trumpety nefoukal do sklářské píšťaly.

Svoji přednášku:  „Specializace v designu? O smyslu a povaze designérské práce“ pojal Jiří Pelcl opravdu profesionálně, jak se od profesora dalo čekat, seznámil nás s oblastmi designérské tvorby, kterou rozčlenil do částí:

1. Autorský originál
2. Limitovaná serie
3. Produkt pro průmyslovou výrobu
4. Speciální projekty
5. Design do vzduchu (já bych řekl spíše „do šuplíku“)
6. Nerealizované projekty

a všechny tyto oblasti doložil vlastními návrhy.

Protože jsem laik, vytvořil jsem si vlastní členění, tedy „autorský originál“ popřípadě „limitovaná serie“ je něco, čehož praktické užití je poněkud sporné, protože designové objekty zabírají příliš mnoho místa na to, aby splnili svou funkci, třeba knihovny, nebo jsou málo užitečné tím, že třeba fochy jsou na šikmo, popřípadě sezení na lavici z páskové oceli jest málo pohodlné.
Hezké, ale neužitečné.
Naproti tomu „produkty pro průmyslovou výrobu“ jsou to, co já vždy chápal pod pojmem design. Užitečné a krásné praktické věci.

Zajímavý byl postřeh profesora Pelcla, že kanceláře obývané převážně ženami, si ty dámy vždy trochu přizpůsobovaly a zútulňovaly fotografiemi svých rodin pod skleněnou deskou na stole, či pozdravy od známých přišpendlených na zdi. Sám bych připojil další privátní kancelářské drobnosti jako vlastní kytičky, co ta děvčata s péčí hýčkala, nebo i vlastní hrníčky na kávu, každá svůj a jiný Design moderní kanceláří je studený, strohý neosobní, uniformní až sterilní a jsem rád, že si designéři toho už všimli, a možná příští generace si už nebude libovat v té jednotné šedi a pastelu jak vysoustružených oficín a vrátí fotky dětí a vnoučat pod skleněné desky.

Skla nám pan Jiří Pelcl promítnul málo, sám říkal, že není sklář, ale designér, mě zaujala nová kolekce stříbřeného skla „Wave“ navržená pro společnost Verreum, kterou jsem poprvé viděl v září v Londýně. Nic, co bych doma musel a chtěl mít, ale pozoruhodné a možná i hezké.

U promítnutých kolekcí nápojového skla jsem si vzpomenul na slova Františka Víznera, jak je těžké, ne-li nemožné vymyslet něco nového, protože snad všechny tvary na světě už někdo jiný někdy vytvořil. Snaha o jakoukoliv originalitu, třeba na tenkou nožku připevněná velmi masivní podstava, nemusí vždy být věci ku prospěchu.
Těžko vylepšovat dokonalé.

Díky za pozvání do Ajeta, díky za přednášku o designu a hezký víkend Všem

Jindra Pařík 26.11.1011

---

Vic Bamforth - muž z Hullu

O svém prvním dni na Ostrově, kdy mě málem přejel patrový autobus,(http://www.cs-sklo.cz/ceskoslovenskesklo/25-STARE-CLANKY-OLD-ARTICLES/2843-Prvni-den-na-Ostrove) i o návštěvě Cambridge Glass Fair třetí den mé krátké návstěvy jsem Vám už psal. (http://www.cs-sklo.cz/ceskoslovenskesklo/25-STARE-CLANKY-OLD-ARTICLES/2926-Cambridge-Glass-Fair.)

Ale nni druhý den jsem neprospal.

V Ruskin Glass Centre (http://ruskinglasscentre.co.uk/) mi byl kolegou Robertem představen anglický sklář a výtvarník pan Vic Bamforth (http://www.vicbamforthglass.com/).

I když Vic není československým sklářem, přesto bych i Vás s ním rád seznámil a to nejen proto, že Soňa, když viděla jeho práce spontáně vykřikla „to chci“.

Vic Bamforth pochází z Hullu, správně tedy se to přístavní město jmenuje Kingston upon Hull ve východním Yorkshire u ústí řeky Humber, které při mých cestách za prací bývá moji vstupní branou do Spojeného království a pro Vica je trvalou inpirací při jeho tvorbě.

Asi Vás nepřekvapí, že Vic osbně je stejně přímočarý, veselý a přátelský, jako jsou jeho obrázky na skleněných předmětech.

Potěšte se i Vy jeho prací.

Jindra Pařík 23.11. 2011

fotky z Vicova atelieru zde:
https://picasaweb.google.com/Jindra8526/VicBamforthRuskinGlassCentreStourbridge2492011?authkey=Gv1sRgCLD8iOaT9ayYLw#

---

Rychle z aukce Arcimboldo v Praze

Byl jsem právem osočen, že svoji pedantickou pozornost zaostřuji pouze směrem na Žofín, a chyby u ostatních aukčních domů přehlížím a dostal jsem typ na aukci u Arcimbolda.

Ano, i tady řádil jakýsi Zlý Duch z Novoborska, jemuž už pomalu dýcháme za krkem, tak jej důrazně varuji: nepokoušejte se nám podstrkovat žákovské práce sklářských škol jako díla pánů Vladimíra Kleina, Jiřího Šuhájka, Jaroslava Svobody nebo Viléma Veselého!

Teď to málem prošlo a chytili jsme to v posledním okamžiku, ale příště už se to určitě nepovede dostat ani do katalogu ani na aukci!

K samotné aukci.
Když prolistujete katalog (http://www.arcimboldo.cz/index_cze.htm) zjistíte, že naše milé sklo bylo zase jen takovým tím přílepkem na konci aukce toho pravého a velkého výtvarného umění. Tak jsem hodinku a půl protrpěl na židličce a závistivě sledoval, jaké částky se licitovaly nejen v krásném prostředí, ale způsobem velmi profesionálním s přihazováním po telefonu, internetu a také vážně a doopravdy se dražilo a bojovalo.
Nechci, abych byl zase peskován, proto si odpustím srovnání trabanta s mercedesem…

Protože umím trochu počítat, dovedu si představit, jaká sklářská díla by musel aukční dům nabídnout, aby se obrat přiblížit tomu, který byl realizován, alespoň řádově.
Je to velká výzva a obtížný úkol, ale zvládnout by se to asi dalo.

Jen místo střepů Zlého Ducha by to chtělo nabídnout opravdového Kleina, Šuhajka, Svobodu, Veselého…. a vzpomenu si na mnoho a mnoho dalších.
Zvládnout by se to dalo…

Já snad lidi zase neusnu….
Takže výsledky jsou na fotografiích a prosím pana Zdeňka, aby si kousnul do dřívka a držel ruce za zády, až uvidí ty Hlavy…

Hezkou neděli Všem

Jindra Pařík 19.11. 2011

---

Jaroslav Svoboda - 55 let se sklem

Ten stisk ruky znám.

Stejnou ruku měl při podání František Vízner a má ji i Vladimír Klein, František Janák, Jan Frydych nebo Vladislav Urban.  Mozolnatou dlaň výtvarníka co si sám brousí sklo.
Jaroslav Svoboda další důkaz, že své věci tvoří sám, vůbec nepotřebuje.

Pan Svoboda tedy rozhodně není sklářem, který „se nikdy neříznul“ jak říkal někdy jízlivě na adresu některých kolegů pan Vízner. Jaroslav Svoboda vybrušuje své představy ze skla s bravurní řemeslnou dokonalostí a mám pocit, že ho ta rukodělná nádeničina těší, baví a uspokojuje.

Budu se ho muset na to zeptat, protože na včerejší vernisáži to možné nebylo.

Výstavní prostory Karolina byly totiž zaplněny k prasknutí a každý si chtěl s hlavním aktérem vernisáže potřást pravicí a trochu poklábosit, takže pokud je nevyhnala uklízečka, stojí tam pan Svoboda ještě teď a spokojeně se usmívá a tiskne ruce všem gratulantům.

Pan Antonín Langhamer připomenul v úvodní řeči, že nás všechny pan Svoboda s tím názvem výstavy „55 let se sklem“ trochu obelhává, protože se prý přiznal, že ho jeho otec posadil k brusce už ve čtyřech letech.
Takže to je 69 let, ale nešť, kdyby jen 60, dovedete si to vůbec představit?
Jaroslav Svoboda je sklář tělem i duší o dost let dřív, než se mnozí nás se sklem poprvé vůbec setkali v podobě láhve s dudlíkem!

Slíbili jsme se Soňou, že se do vánoc u pana Svobody v jeho sklárně na Karlově stavíme, tak doufám, že pak Vám budu moci napsat více.

Ale co slova, běžte se do Karolína podívat, výstava trvá do 29. listopadu.

Hezký den

Jindra Pařík 16.11. 2011

fotky zde:
https://picasaweb.google.com/Jindra8526/JaroslavSvobodaOpeningPrague15112011?authkey=Gv1sRgCOOBxJT6wIrjlgE#

letáček k výstavě zde:
https://picasaweb.google.com/lh/reorder?uname=Jindra8526&aid=5675601505970478241

---

Jiří Šuhájek v Ajetu

Chlap se nemá bát a už vůbec ne jinýho chlapa, i když je dvakrát tak velký.
Nakonec, co mě může udělat?
Máchnout pravačkou a rozmáznout mě o zeď? Nebo o mě přerazit sklářskou píšťalu?
Nic, s čím by si moderní medicína neporadila!

Já se taky vůbec nebál, jen jsem to nechtěl uspěchat a potřeboval jsem si pořádně rozmyslet, co napíšu, protože nemám rád nemocniční prostředí ani dost málo.

Jiřího Šuhájka jsem potkal hned po příjezdu do Nového Boru a taky hned u vchodu jsem to slíznul:

„No ty mě teda dáváš!“
“Jak, dávám?“
„No ty blbosti co píšeš!“
„Jaký blbosti?“
„Jo, tak ty to po sobě ani nečteš? To jsem si moh’myslet!“

Pokouším se vymluvit, že jde o nedorozumění, že má pan Jiří Šuhájek   asi na mysli článeček pana Algebry (http://www.cs-sklo.cz/ceskoslovenskesklo/25-STARE-CLANKY-OLD-ARTICLES/2868-Vystavy-skla-2011-10), ale neprošlo to.

„Manželka mi to přinesla, a byl pod tím podepsán Pařík!“ trval Jiří na svém.

Přeptávám se na pana Pepíčka, aniž bych tušil, že za pár hodin budu za Pepíčka sám.

(http://www.cs-sklo.cz/ceskoslovenskesklo/25-STARE-CLANKY-OLD-ARTICLES/2766-J-Suhajek-predstavil-Pepicka)

„Ne, dneska dělá hudbu Daniela z Ajeta! A jdeme na pivo!“

Jako správný Čech po dvou plzních dostávám znovu odvahu a požádám pana Šuhájka o osignování několika věcí z mé sbírky.

„Nebudeš ale psát ty blbosti! Já dělám sklo čtyřicet let a ty pak takhle nebo tohle!“

Soňa se snaží zachránit situaci ale nabíhá si sama na ostří a já nevím jak ji varovat.
Zeptá se naivně:

„Jaký blbosti?“
„Jo, tak ty to taky nečteš?“ – no, jako bych to netušil…

Ale pak už vernisáž začíná, a já Vám její zahájení nahrál na ty trubku, a tak jestli blbosti, tak já v tom nejedu!

1 http://www.youtube.com/watch?v=xmu9mQhSN8Y
2 http://www.youtube.com/watch?v=epWj-Lyla34&feature=related
3 http://www.youtube.com/watch?v=0LUG47z6D74&feature=related
4 http://www.youtube.com/watch?v=Nr7LMf9ol9A&feature=related

Takhle to bylo, a celý svět to vidí a jestli mě najdou se sklářskou píšťalou zabodnutou v … ... v zádech, budou vědět za kým jít!

A pak jsme seděli s kamarády sběrateli a kamarády výtvarníky v restauraci Ajeto, pan Václav Machač nám i zazpíval, a potom zavřeli a my neměli dost, a táhli jsme do Hanoje. Tak se jmenuje ten non-stop bar hned vedle.

Chvilku jsme se dohadovali, jak nejlépe propagovat české sklo a pak už Jiří musel na kutě, protože druhého dne měl důležité setkání s prasetem na trojnožce.

A já dál pil pivo s klukama sklářkýma až přišel pan Otík s kytarou a byly „slzy tvý mámy šedivý“ a já byl za Pepíčka jak na Žižkově.

Tak takhle to bylo a je to pravda, a kdyby mě našli…....

Však víte za kým jít.

Jindra Pařík 10. 11. 2011

fotky zde:
https://picasaweb.google.com/Jindra8526/JiriSuhajekExhibitionOpeningAjetoNovyBor03112011?authkey=Gv1sRgCIDT6viAia_9Uw#

---