Prostě plán je plán a podle něj jedu a hotovo. Od 5.třídy mám celkem dost jasno, co se v mém životě bude dít. Takže školy vystudovány, bydlení zařízeno, manžel uloven, děti splozeny,... a teď v tuhle chvíli bych měla být ve své kanceláři, na sobě lodičky na jehlách a čupr šatičky....No a tady m...i to trochu vázne. Stojím na zahradě ve školce, na nohou plátěnky a na sobě tmavý kalhoty pro případ, že by mě zas moje dítě chtělo pokopat, tak aby to nebylo hned vidět. Všude běhají děti, předvádí co kdo umí, křičí, z nosánků jim tečou nudle, no prostě nádhera. Jedna obzvlášť roztomilá blonďatá holčička mi vypráví jak byli v létě u moře, byla tam slaná voda a ona se koupala a taky má nový šatičky....v tuhle chvíli přepínám na autopilota, přestávám vnímat a zasním se, kde bych byla kdyby...uplyne asi minuta a dojde mi, že tohle ode mě není hezké a měla bych holčičku poslouchat. Začínám znovu vnímat ve chvíli kdy ta malá říká "...no a pak z toho děda dostal sračku.". Usměje se a odbíhá pryč.
Myslím, že jsem právě přišla o zajímavý příběh.