Jsem na ostrůvku a už dobrou hodinu a půl přihlížím, jak mé dítě přerovnává kameny. Je jich tu dost, vypadá to na práci na půl dne. Začíná mi být horko, mám žízeň a hlad, ale taška s pitím a ostatními věcmi samozřejmě zůstala na hlavní pláži. On svou pyramidu z... kamenů opouštět nehodlá. Naopak začíná druhá část práce, všechny ty šutry naházet zpět do moře. Jeden po druhém. Pozitivní energie se ze mě pomalu vytrácí. Přemýšlím, čím ho odlákám zpět k pláži. Už má fakt sílu, musím to zvládnout po dobrém. Ach jo, tyhle malý-velký starosti nikdo nepochopí. V tom ke mně přibíhá asi šestiletá holčička, má čertíky v očích, vesele poskakuje a cáká vodu na všechny strany. Připomíná mi našeho staršího syna. Za ní přichází rodiče, maminka v náručí nese asi čtyřletého chlapečka, opatrně ho postaví na oblázky a podává mu konvičku. Chlapeček kouká do země, nic neříká a vypadá to, že má z něčeho veliký strach a stres. Jeho sestra dál křepčí vesele kolem a rodiče ji neustále okřikují. ..."Buď v klidu. Neber mu to! Necákej na něj. Neběhej okolo něj.". Netrvá mi dlouho, abych pochopila, že její malý bratr je autista. Zírám. Většinou všichni zírají na nás a já to nenávidím. Nemůžu si ale pomoct. Ta podoba chování jeho a mého dítěte je neuvěřitelná. Srovnávám. Jejich klučina působí mimo a smutně. Nerovná kameny, ale stále dokola nabírá vodu do konvičky a zase vyléva, oči upřené k zemi. Trvá to dobu. Je mi to líto. Smutný pohled. V tom se přiřítí jeho starší ségra a vyleje vodu z kbelíčku tátovi na hlavu a směje se tomu. Táta se začíná chechtat. V tu chvíli malý zbystří a poprvé očima zaregistruje svou rodinu. Jeho sestra poleje hlavu i mámě a ta hru nekazí a také se hlasitě směje. Malýmu se otevře pusa dokořán a začíná se smát tím nejkrásnějším dětským smíchem. Radostí výská a třepe ručičkama a běží rodiče polít svou konvičkou. Celá rodina se řechtá, rodiče mu tleskají a svou radost samozřejmě naschvál přehrávají. Je to úžasný pohled a mě se jen potvrzuje, že radost z maličkostí je nedílnou součástí života s autismem.
Mrknu na mého raubíře, říkám mu, že se vrátíme k tátovi a bráchovi na pláž. Lákám ho na to, že tam pro něj mám jablko. Jedna z mála věcí, které jí. A dávám mu nabídku, která se neodmítá. Že ho vezmu do náruče a doskáčeme tam ve vodě spolu. Chytne mě okolo krku a hopsáme a smějeme se. Občas syknu, ty kameny jsou fakt ostrý. Zvládli jsme to a bez řevu. On dostane jablíčko, mně koupí manžel zmrlinu. Říká něco o motivaci nebo co.