Trampové stále žijí

21.02.2020

Trampové stále žijí

Trampové stále žijí

 

Již přes sto let je tramping českým fenoménem spojeným se svobodou,  dobrodružstvím a s přírodou.

Představa romantického večera někde uprostřed přírody s lidmi co sdílejí stejný pohled na život stále

láká nespočet mladých i starých.

Teplo plápolajícího ohně uprostřed divočiny, kytara a přátelé, to je důvod,  proč dodnes potkáte v lese trampa.

Ovšem nemusí to být jen náhlá potřeba uniknout z reality, ale pro mnohé je to doslova životní styl.

Životní styl ovlivněný romantickou představou o svobodě, volnosti, dobrodružství a vztazích postavených

na pevném přátelství, který se na našem území vyskytuje již od založení Československa a přetrvává dodnes.

 První československé trampy bychom našli i  v období první světové války.

                                 

Je tak trochu typické, že je jednalo o starší skauty, kterým nevyhovovala svázanost a řád skautské organizace.

Tehdy však ještě nesli označení divocí skauti. Nejprve mezi ně patřili především mladí lidé z chudších sociálních

vrstev a nezaměstnaní a teprve, až se tento způsob života zpopularizoval, přidávali se i střední či vyšší vrstvy.

A tak se během první světové války zrodila první trampská doba, tzv. „doba divokých skautů“.

Za první republiky nežili trampové v poklidu a bez problému. Od počátku se proti jejich způsobu života vedly

nelíbivé až hanlivé řeči,došlo i na zákazy  a opatření. Například zákaz společného táboření osob

různého pohlaví.Trampové postupně objevovali místa zejména v jižním okolí Prahy, kde řeky Vltava,

Sázava a Berounka nabízely ideální lokality pro únik z reálného života.

Zde se velmi snadno zapomnělo na svět plný povinností a nudné rutiny.

Úplně první osada byla založena kolem roku 1918 u Vltavy v místě zvaném Svatojánské proudy.

Dnes už bohužel neexistuje.

Tramping přežil nacismus i komunismus

Zejména díky tomu, že se lidé  museli vypořádat s nepřízní tvrdých politických režimů přežívala bytostná

touha po životě mimo systém a učinila v těchto těžkých časech tramping nejsilnější.

Druhá světová válka samozřejmě nepřinesla trampingu nic pozitivního.

                                               

Některá území, na kterých se vyskytovaly i trampské osady, byla zabrána nacisty jako vojenský výcvikový

prostor, organizace jako např, Junák nebo Čs obec sokolská byly zakázané, a tak není divu,

že se mnoho trampů, skautů a woodcrafterů  aktivně zúčastnilo bojů proti fašismu.   

Poválečné období přineslo úlevu českému trampingu, obnovily se osady i organizace pro mladé,

jenomže pak přišel únor 1948 a nastoupila další, tentokrát komunistická diktatura.

Nastala opětovná likvidace Junáka, Sokola, DTJ, Ligy Čs woodcrafterů apod. Namísto nich vznikly

Čs svaz mládeže a Pionýr.

Tramping jakožto svobodomyslné hnutí byl v nemilosti. Každý projev svobody v totalitě znamenal pro

režim překážku. StB  trampy cíleně na nádražích legitimizovala a potlachy byly rozháněny,

což nebyl zdaleka jediný projev šikany.  

Díky tomuto nátlaku bylo však živeno poctivé volnomyšlenkářství zarytých trampů a 

obliba takového způsobu vzdoru režimu rostla.

Největší dílek vlivu se tak přirozeně projevil v hudbě.

Folk a country & western, vyústil v samostatný žánr trampské hudby. Úžasný fenomén, který nevznikl nikde jinde

než u táboráků.  Písně  vystihují ducha doby a filosofii trampingu mnohem lépe než tisíce článků na toto téma.

Tramping byl ovlivněn hlavně díky románům Jacka Londona či Karla Maye. Inspirace Divokým západem tak ve

spojení s hnutím Ligy lesní moudrosti, woodcraftem a skautingem pomohlo vytvořit něco zcela unikátního.

                                                      

 

A pak přišel rok 1989 a s příchod  svobody do naší země .

Organizace  byly opět obnoveny,  lidem se otevřel svět.

Přes pět generací se dařilo držet tradici osad, šerifů a trampských jmen.

Svérázný styl života, ale i mnoho  hodnot, které z něho vyšlo.

                 

Tramping stále žije, stále fungují osady, na kterých se lidé pravidelně setkávají, stále to trampy táhne do lesa,

aby semknuti s přírodou bloumali hvozdem a večer složili hlavu pod širák. Pro některé pevně ukotvený životní styl,

pro jiné už jen nostalgická připomínka starých časů.

Pořád je to ale stejná touha po volnosti, svobodě, upřímném přátelství a lásce k přírodě.

N2IxNTQ