 |
Československé sklo Czechoslovakian Glass Mistři českého skla - Czech Glass Masters |
Dovoluji si upozornit, že na stanici Českého rozhlasu Vltava bude probíhat následující cyklus.
Všechny skláře zdraví Milan Hlaveš:
„Všechno začíná u sklářského kmene, což je surovina, která se skládá z několika ingrediencí: sody, potaše, vápence a dalších surovin, které se přímo v huti míchají a jejichž přesné dávkování je zároveň sklářským tajemstvím. Sklářský kmen se do sklářských pecí nakládá zhruba kolem třetí hodiny odpoledne, přes celou noc probíhá tavení a kolem šesté hodiny ranní je sklovina připravena k nabírání a práci. Pak se udržuje přes den v požadované teplotě – ráno se začíná s malými výrobky, kalíšky, sklenkami, později, když je sklovina více konzistentní, se mohou dělat větší kusy, vázy a podobně“ řekla Hana Wollerová, naše průvodkyně v karlovarské sklárně, kde jsme s Milenou M. Marešovou natáčeli reportážní pořady programový projekt Skleněné dny na Vltavě.
Od trakaře do Metropolitní opery
Sklářská proslulost Kamenického Šenova má svou předehru. Obchodník z Kamenického Šenova Georg Franz Kreybich, drží světový rekord v nepopulární disciplíně: v 17. století projel polovinu Evropy s trakařem, na němž rozvážel sklo. Cesty, na jejichž konci si nakoupil koňské potahy, popsal v deníku. Po polovině 19. století se v Čechách v oboru rytého skla objevují historizující kompozice v renesančním stylu, jejichž průkopníkem se stal vídeňský obchodník Ludwig Lobmeyr. V Kamenickém Šenově založil vlastní rafinační závod. Vídeňská ornamentika, šířená též školami v Boru a Kamenickém Šenově, vtiskla na dlouho své rysy malovanému i rytému dekoru českého skla. Vídeňský secesní styl, jehož tvary převládly v Lobmeyerově produkci, má svůj zvláštní ráz. Je kultivovaný, uměřený a zdrženlivý ve tvaru i barvě, nezapírá tradici křišťálu. Má sklon k plošné ornamentalizaci. Ve 30. letech pro Lobmeyera navrhl stolní soubor architekt Adolf Loos. Po 2. světové válce Lobmeyer navrhl lustry pro metropolitní operu v New Yorku. Po roce 1990 firma získala v rámci restituce zpět svou provozovnu v Kamenickém Šenově. Další informace o sklářském se rodu dovíte ve středečním Historickém klub Elišky Závodné a Jiřího Kamena. Do Kamenického Šenova se vypravíme znovu v sobotu a připomene si založení Odborné škole kreslení a modelování, první sklářské školy tohoto typu v Evropě (1856).
Sklo králů a král skla - Moser
V březnu 1857 si čtyřiadvacetiletý Ludwig Moser pronajal prostory v domě Město Výmar na Zámeckém vrchu v Karlových Varech. Zařídil si tam ryteckou dílnu a obchod se sklem. Dnes, po sto padesáti pěti letech, má značka Moser pořád vynikající zvuk. Ludwig Moser byl rytcem skla, ale pravým důvodem hvězdné kariéry firmy byl jeho organizační a obchodní talent, vytříbený vkus a také ctižádost. Sklárna, od roku 1893 s vlastní surovinovou základnou, brzy zaujala významné postavení mezi českými podniky a především její luxusní stolní nápojové a dekorativní sklo, preferující klasické tvary získalo své příznivce v cizině. Základ úspěchu spočíval v kvalitní křišťálové a barevné surovině náročně zpracované brusem nebo rytinou. Její specialitou se stal také leptaný a zlacený ornamentální dekor, tzv. oroplastika. Mezi proslulé výrobky patřila kolekce obřích křišťálových číší. „Ve sklárně se pracuje tradiční metodou, výroba je ruční, stejná, jako byla před sto padesáti lety? Znají dnešní mistři všechny postupy, mají zavedené předpisy?“, zeptala se sklářského mistra Zdeňka Drobného Milena M. Marešová ve sklárně Moser. „To zdaleka ne. Způsoby a výrobní postupy se předávaly jako cenné dědictví z otců na syny. Staří sklářští mistři si uchovávali svá tajemství a teprve, když huť opouštěli, předávali je svým následníkům. Dnes, když se pokoušíme vyrobit některou repliku – třeba vázu s lepenými květy – trvá klidně i dva až tři týdny, než přijdeme na to, jak je to vůbec možné udělat a jak to odpovídá někdejším praktikám.“ Pro Skleněné dny Milena M. Marešová natočila v Karlových Varech dva pořady. Setkala se i s návrhářem a designérem Lukášem Jabůrkem. „Žádná jiná sklárna na světě nevyrábí sklo v tak široké barevné škále. A co se týče ruční výroby, ta je cenná i při opracovávání výrobku, že se ručně brousí a leští, bez pomoci kyselin – konečná podoba je pak jiskrnější a hrany ostřejší.“
Svět skleněných plastik
Určitou osou skleněných dnů ve vltavském vysílání vytvoří pět desetiminutových medailonků českých sklářských umělců nazvaných Metamorfózy ohněm, které připravil Jan Tůma. Od 23. do 27.dubna se postupně budeme věnovat minimalismu Pavla Trnky, sklu a architektuře v pojetí Dany Zámečníkové, skleněné cestě mezi přírodou a živly Světlany Svatošové, příběhem Příběh skleněné skříně Aleny Matějkové a hledání Františka Janáka. Na medailonky naváže nedělní živé vysílání Telefonotéky se sklářským výtvarníkem a profesorem VŠUP Mariánem Karlem a výtvarnicí a pedagožkou Dana Zámečníkovou. Dokumentární pořady Karla Oujezdského s výraznými osobnostmi české plastiky, s Vladimírem Kopeckým v čase středečního Radiodokumentu („Ze skla sedřu kůži až na krev…“), Václavem Ciglerem v sobotu (Cesty za světlem, prostorem a člověkem) a Stanislavem Libenským a Jaroslavou Brychtovou v neděli (Svět skleněných plastik) představují vrcholy vltavských Skleněných dnů.
