Za svého profesionálního života prošel Josef Antonín Zentrich, jeden z našich nejznámějších bylinářů, několika vývojovými fázemi. „Když jsem před lety začínal, značně jsem fytoterapii přeceňoval,“ vzpomíná. „Věřil jsem tehdy, že vyléčit lze skoro vše. Dnes jsem ovšem daleko skromnější. Má-li se člověk vyléčit z nějaké nemoci, potom se musí naplnit rovnice, která říká: Uzdravit se, znamená učinit se lepším…“
Stejně jako spousta jiných, i on se k bylinkám dostal náhodou. „V roce 1964 jsem se vrátil z vojny a vyrazil se podívat na cyklistický Závod míru. Strašně jsem u toho tenkrát zmoknul a výsledkem byla těžká chřipka,“ vzpomíná. V nemocnici mu vzápětí oznámili šokující diagnózu: začínající leukémie. Podstoupil tedy medikamentózní léčbu, která zásadním způsobem rozrušila jeho imunitní systém. V zaměstnání – pracoval v papírně – mu pak jeden z kolegů, trestaný mimochodem za nedovolené léčitelství, poradil, aby si našel nějakého schopného bylinkáře. Ten by mu snad ještě mohl pomoci. Podařilo se mu tedy zkontaktovat Rudolfa Franěce z Holešova. Pod jeho vedením se postupně vypracoval z pacienta na pomocníka a vzápětí i studenta. Bylo to usilovných 15 roků samostudia. A když Rudolf Franěc zemřel, mohl Josef Zentrich převzít veškerou jeho klientelu.
O vykradených čajích
Dojde-li řeč na jeho dovednosti a znalosti, považuje se výhradně za bylináře. „Rád pracuji s racionálnem, v žádném případě neoplývám nějakými paranormálními schopnostmi,“ směje se J. Zentrich. „Dříve jsem toho dokonce litoval, ale dnes jsem rád, když vidím všechny ty šarlatány kolem. Objel jsem snad všechny bylináře v Čechách i na Moravě, ale jen nemnoho z nich platí za opravdu poctivé ateisty…“ V zaměstnání setrval až do roku 1983 a bylinářskou praxi vykonával stále načerno. Teprve poté začal v lázních Skalka provozovat bylinkovou poradnu. Nicméně již po čtyřech letech se přesunul pod křídla tehdejšího všemocného JZD Slušovice, aby vedl podobnou službu pro tamní zaměstnance. Svoji vlastní „praxi“ si otevřel až v roce 1990. „Zpočátku jsem chodil po lesích a loukách a veškeré bylinky pro sebe, rodinu i klienty jsem si sám sbíral,“ vzpomíná. „V lékárnách tenkrát ještě nic nebylo. Dokonce jsem si založil svoji vlastní zahradu. Pak ale přišly starosti s firmou a na výlety do přírody už nebyl čas. A tak Pepa ztloustnul a stal se sběračem teoretikem,“ směje se Josef Zentrich.“ Bylinky začal vzápětí odebírat od Slovakofarmy a dnes je jeho dodavatelem firma Rosa Canina. I tak je to ale s mícháním a prodejem jeho bylinných směsí (má jich více než 50) velice komplikované. „Mohou za to složité vyhlášky, jež dělí prodávané čaje na léčivé a potravinářské a navíc striktně kategorizují jednotlivé prodávané byliny. Libovolnou směs díky tomu dnes už nemůžu prakticky nikomu namíchat. Výsledkem jsou tzv. vykradené čaje, ve kterých spousta důležitých bylin úplně chybí…“
Z obchodníka poradcem
Dnes, ve svých 65 letech, Josef Zentrich zvažuje, že se vydá výhradně na dráhu odborného poradce. „Nejsem dvakrát zdatný obchodník, a když si má člověk držet ještě sklad, to se potom musí otáčet! Stále musíte sledovat, zda nějaké zboží nemá prošlou lhůtu a kromě toho je třeba držet ve firmě účetní, takže se v tom martýriu většinou už nevyznám. Vlastně jde o systematickou likvidaci drobných živnostníků.“ Sám neuvažuje ani o tom, že by vydal ještě nějakou knihu, ačkoli jich má na svém kontě požehnaně. Jeho úplnou prvotinou byla publikace Byliny v prevenci, vydaná za hluboké totality v polovině 80. let. Následovalo Přírodní a lidové léčitelství slovanských národů, které vyšlo záhy po revoluci, a spousta dalších knížek. Nejnovější z nich je spis s názvem Rady bylináře Zentricha. Ačkoli je doma v Otrokovicích, zastihnout ho občas můžete i v Praze (my jsme se s ním potkali v prodejně Vitalita v Biskupcově ulici na Žižkově). Dojíždí rovněž do Olomouce, Ostravy a Kyjova. „Donedávna jsem míval poradnu i v Ústí nad Orlicí, ale už jsem to vzdal,“ přiznává. Zajímá vás, jak dnes vidí on sám další budoucnost svého oboru? „Lidstvo je na šikmé ploše a dostává se do bodu, kde už nebude současný životní styl nadále únosný. Díky tomu snad alternativní medicína a s ní i bylinná terapie vystoupí znovu do popředí. Zatím ale skomírá na úbytě.“ Mnoho pravdy se ovšem ukrývá i v etikoterapii Dr. Ctibora Bezděka, tedy léčbě mravností, jíž je J. Zentrich nadšeným zastáncem. Člověk se zřejmě opravdu bude muset změnit k lepšímu, aby docílil nápravy svého
