Poezie

Kams mě to zavál osude

jak pěna, kterou nese řeka

stále na něco tu čekám

co možná bude, možná nebude

Volavka vzlétla z rybníka

po vzdušných schodech stoupá vzhůru

divokou svištivou overturu

mezi mraky navléká

Na nebi kříž a vedle meč

znamení jako z dávných bájí

svůj původ nikdy neutajíš

nebreč a možná, možná radši breč

Vážně stavíš tyhle zdi

co říkáš má hlavu i patu

trochu mi připomínáš mého tátu

jako bych se vrátil do dětství

Kamenný křížek vprostřed blat

a na něm trochu povadlého kvítí

co zhaslo se znovu nerozsvítí

navždy tě budem milovat

Jaro je v plném rozpuku

a v Křížích už se kosí tráva

o svoje dětství zakopávám

i s pátým křížkem na krku

Zajíc se s uchem jehly potýká

proskakuje tam a zase zpátky

podlézám pod zavřenými vrátky

a slastně křičím do ticha

Já chtivě sahal po životě
teď nějak vyhaslo mi chtění
stojím sám jak kůl v plotě
co bylo kdysi dávno není
Drsný skřek krkavce v dáli
mi možná pravdu poodhalí
 

 
První medvěd
Medvěd se krade tmavým lesem
větvičku zbytně nepřelomí
polštáře tlap tlumí jeho kroky
jako stín mizí mezi stromy
Sýkorka zlomí pečeť ticha
v houštinách, v závojích lišejníku
setrvává medvědí duch
srdce se brání svému křiku
Usednu ztěžka do mechu
a bezmyšlenkovitě svírám pěsti
stále ho cítím všude kolem
v hlavě exploduje velké štěstí
 

Zpěv plechových rour
Za mrazivého rána
když všichni v domě ještě spí
já jsem už na nohou
Rychle vyčistím kamna
staré dopisy a účty zmuchlám na podpal
(úžasná směsice zbytečností)
naštípu třísky z rozřezaného vysloužilého plotu
jedna poctivá sirka a už to plápolá 
Sedím v křesle za kamny
na kolenou neotevřené knihy
naslouchám čistým tónům ohně
a zpěvu plechových rour
nahřívám si zkřehlé ruce
čiročirá zimní radost