|
|
![]() ![]() |
|
3. června 1923 založilo 30 občanů Hutiska a Solance Pagáčovu hasičskou župu Valašska 32 ve Valašském Meziříčí. Tuto ušlechtilou myšlenku zákládajících členů uvítali všichni občané. Vždyť dřevěné chalupy často vyhořely až do základů a nezřídka takový požár končil tragicky. |
|
Dobrovolnou prací a z finančního výtěžku za darované dřevo od zemědělců se postavilo hasičské skladiště. Ze skromných příspěvků občanů se zakoupila výstroj, výzbroj a opravila se koňská ruční stříkačka. Při větších investicích vždy pomáhali občané, nejčastěji členové sboru, kteří, když šlo o půjčku peněz, ručili i svými majetky. Obce se zavázaly přispívat na hasičské potřeby částkou 500,-- Kčs ročně. Byly však tak zadlužené, že mnohdy i několik roků zůstavalo jen u slibu. Finanční prostředky se získáaly také z kulturních a zábavných akcí, pořádaných sborem. |
|
Období 1927-1934 je poznamenáno hospodářskou krizí. Zadlužení občané byli vystaveni dražbám a exekucím. Jedinou záchranou byl mnohdy požár budov. A tak počet požárů rychle roste. V důsledku toho bylo nutno zmodernizovat zastaralou požární techniku. Proto byla v roce 1993 zakoupena motorová stříkačka z dílny bratří Paříků. |
![]() |
Ve 2. světové válce byla činnost požárního sboru značně omezena. Náš sbor bohužel ztratil mnoho svých členů a kromě ztrát na lidských životech utrpěl také značné škody na těžce nabytém majetku. Byla demolována požární zbrojnice,značně poškozeno požární auto, zcizena část výstroje a výzbroje, ztratily se hadice. |
|
První schůze sboru po válce se sešla 26.8.1945 a hned v úvodu byl zvolen nový výbor v čele s předsedou Josefem Koláčkem. Protože bylo nutno doplnit techniku a finančních prostředků se nedostávalo, dohodli se členové, že budou hrát divadla v přírodě, která se dříve těšila velké popularitě. Ze zisku byla zakoupena část výstroje a zaplacena oprava požárního auta.Velikou zásluhu na úspěšném provedení všech divadelních her měl zakládající člen sboru František Maléř.
|
|
Stále citelněji se ukazovala nutnost vybudovat novou požární zbrojnici. Na schůzi výboru bylo dohodnuto, že při výstavbě nové budovy MNV bude pamatováno také na náš sbor. K uskutečnění tohoto slibu však došlo až v roce 1968. Od roku 1951 se finanční situace začíná lepšit, neboť nové rozdělení národního důchodu umožňuje financovat činnost požárního sboru přímo z rozpočtu národních výborů. Členové sboru naopak usilovně pomáhají obci. Zpočátku je to pomoc při jarním úklidu v obci, při opravách cest a především pomoc v zemědělství. V roce 1958 byla brigádnicky postavena siréna na budově Šenku. |
|
|
|
Činnost sboru |
|
60. léta |
|
70. léta |
|
80. léta |
|
90.léta |
|
Nové tisíciletí Mnoho nového se stává i v jednotce. Díky zpřísnění předpisů požární ochrany se zkvalitňuje jak odborná příprava tak i vybavenost zbrojnice. Postupně jsou pořizovány nové zásahové oděvy plně vyhovující evropským normám, vybavení se rozšiřuje o přenosné a plovoucí čerpadla, motorové pily, dýchací přístroje, vozidla jsou vybavena novou komunikační technikou kompatibilní se systémem IZS, inovace se dotkne také techniky pro požární sport, během sedmi let jsou pořízeny dva soutěžní stroje, nakoupeny a obnovovány jsou sportovní hadice a mnohé další. Důležitý je rok 2008, kdy je zakoupen terénní vůz Nissan Double Cab a za financování Obecního úřadu je svépomocí přestavěn na zásahový speciál pro těžko dostupné terény naší oblasti. Jednotce se tak dostává nového vozu po dlouhých 24 letech. Poslední velkou akcí je renovace prostor požární zbrojnice při akci zateplení budovy Obecního úřadu. Jednotce jsou přiděleny tři garáže místo původních dvou, stará vrata jsou nahrazena sekčními, jsou odděleny zvlášť prostory pro sbor a zvlášť pro jednotku, je vybudováno nové sociální zařízení. Za těmito změnami stojí plná podpora Obecního úřadu a práce všech členů jednotky v čele s velitelem Jaroslavem Fiuráškem |