3. června 1923 založilo 30 občanů Hutiska a Solance Pagáčovu hasičskou župu Valašska 32 ve Valašském Meziříčí. Tuto ušlechtilou myšlenku zákládajících členů uvítali všichni občané. Vždyť dřevěné chalupy často vyhořely až do základů a nezřídka takový požár končil tragicky.

Dobrovolnou prací a z finančního výtěžku za darované dřevo od zemědělců se postavilo hasičské skladiště. Ze skromných příspěvků občanů se zakoupila výstroj, výzbroj a opravila se koňská ruční stříkačka. Při větších investicích vždy pomáhali občané, nejčastěji členové sboru, kteří, když šlo o půjčku peněz, ručili i svými majetky. Obce se zavázaly přispívat na hasičské potřeby částkou 500,-- Kčs ročně. Byly však tak zadlužené, že mnohdy i několik roků zůstavalo jen u slibu. Finanční prostředky se získáaly také z kulturních a zábavných akcí, pořádaných sborem.

Období 1927-1934 je poznamenáno hospodářskou krizí. Zadlužení občané byli vystaveni dražbám a exekucím. Jedinou záchranou byl mnohdy požár budov. A tak počet požárů rychle roste. V důsledku toho bylo nutno zmodernizovat zastaralou požární techniku. Proto byla v roce 1993 zakoupena motorová stříkačka z dílny bratří Paříků.

Ve 2. světové válce byla činnost požárního sboru značně omezena. Náš sbor bohužel ztratil mnoho svých členů a kromě ztrát na lidských životech utrpěl také značné škody na těžce nabytém majetku. Byla demolována požární zbrojnice,značně poškozeno požární auto, zcizena část výstroje a výzbroje, ztratily se hadice.

První schůze sboru po válce se sešla 26.8.1945 a hned v úvodu byl zvolen nový výbor v čele s předsedou Josefem Koláčkem. Protože bylo nutno doplnit techniku a finančních prostředků se nedostávalo, dohodli se členové, že budou hrát divadla v přírodě, která se dříve těšila velké popularitě. Ze zisku byla zakoupena část výstroje a zaplacena oprava požárního auta.Velikou zásluhu na úspěšném provedení všech divadelních her měl zakládající člen sboru František Maléř.

Stále citelněji se ukazovala nutnost vybudovat novou požární zbrojnici. Na schůzi výboru bylo dohodnuto, že při výstavbě nové budovy MNV bude pamatováno také na náš sbor. K uskutečnění tohoto slibu však došlo až v roce 1968. Od roku 1951 se finanční situace začíná lepšit, neboť nové rozdělení národního důchodu umožňuje financovat činnost požárního sboru přímo z rozpočtu národních výborů. Členové sboru naopak usilovně pomáhají obci. Zpočátku je to pomoc při jarním úklidu v obci, při opravách cest a především pomoc v zemědělství. V roce 1958 byla brigádnicky postavena siréna na budově Šenku.

Činnost sboru

60. léta
Převažuje pomoc v zemědělství, při úklidu obce, výstavbě obce. Členové sboru pravidelně konají preventivní prohlídky budov, opravují a doplňují výstroj a výzbroj. V roce 1968 byla dokončena stavba požárního domu, který je součástí budovy MNV.

70. léta
Spolu s ostatními organizacemi se podílejí na veřejně prospěšné práci v obci, vylepšuje se výletiště na Stadióně, pomáhá se při stavbě nové ZŠ, přestavuje se koupaliště, staví se obchodní středisko.  Velká pozornost je věnována údržbě techniky, jsou zakoupeny nové požární hadice. V roce 1979 je zahájena přístavba požární zbrojnice.

80. léta
Hlavní těžiště práce 80-tých let spočívá v důsledné prevenci. Ke skutečnému zásahu vyjíždí mužstvo jen zřídka, což je důkazem účinnosti této práce. Každý ostrý výjezd ale potvrzuje fakt, že v naší obci jsou nedostatečné vodní zdroje. Ukazuje se, že je nezbytně nutné zakoupit autocisternu, která je pro první zásah nejúčinnější. Po mnoha letech odkladů je cisterna CAS 25 ŠKODA RTHP konečně v roce 1984 přidělena a nahradila tak T-805. Mnoho času je věnováno práci s mládeží. Už v roce 1980 je při místní základní škole založen kroužek PO.

90.léta
V souvislosti s celospolečenskými změnami se mění organizace sboru, který od roku 1990 nese název Sbor dobrovolných hasičů Čech, Moravy a Slezska. Sbor žádá o navrácení majetku - stará zbrojnice, dřevěné boudy na Kašpírkách a stříkačky Pařík. Nadále se věnuje maximální pozornost prevenci, strojníci pod vedením J. Maléře se pravidelně účastní proškolování, mnoho času věnují údržbě požární techniky, takže výjezd k případnému požáru je bleskový a účinný. Připravenost jednotky se více než potvrdí při ničivých povodních v roce 1997, kdy jsou zapojeni všichni její členové a s dalšími dobrovolníky zabraňují dalším škodám dlouhých pět dní. Jejich odstraňování je pak mnohonásobně delší.

Nové tisíciletí
přišlo mnoho změn jak ve sboru tak v jednotce. Pomyslným mezníkem těchto změn jsou oslavy 80. výročí založení sboru v roce 2003. Rozvoj je zaznamenán ve všech odvětvích činnosti sboru. Velkou zásluhu na této skutečnosti má dlouholetý starosta bratr Rudolf Mikunda. Tradiční kulturní akce jsou rozšířeny o další, sbor aktivně zasahuje do kulturního dění v obci, rozmach zažije i odvětví sportu, kde se po dlouhé době podaří udržet stabilní soutěžní družstva žáků, žen i mužů.

Mnoho nového se stává i v jednotce. Díky zpřísnění předpisů požární ochrany se zkvalitňuje jak odborná příprava tak i vybavenost zbrojnice. Postupně jsou pořizovány nové zásahové oděvy plně vyhovující evropským normám, vybavení se rozšiřuje o přenosné a plovoucí čerpadla, motorové pily, dýchací přístroje, vozidla jsou vybavena novou komunikační technikou kompatibilní se systémem IZS, inovace se dotkne také techniky pro požární sport, během sedmi let jsou pořízeny dva soutěžní stroje, nakoupeny a obnovovány jsou sportovní hadice a mnohé další. Důležitý je rok 2008, kdy je zakoupen terénní vůz Nissan Double Cab a za financování Obecního úřadu je svépomocí přestavěn na zásahový speciál pro těžko dostupné terény naší oblasti. Jednotce se tak dostává nového vozu po dlouhých 24 letech. Poslední velkou akcí je renovace prostor požární zbrojnice při akci zateplení budovy Obecního úřadu. Jednotce jsou přiděleny tři garáže místo původních dvou, stará vrata jsou nahrazena sekčními, jsou odděleny zvlášť prostory pro sbor a zvlášť pro jednotku, je vybudováno nové sociální zařízení.  Za těmito změnami stojí plná podpora Obecního úřadu a práce všech členů jednotky v čele s velitelem Jaroslavem Fiuráškem