Vyzvedávám manžela. Má po náladě, jen co mě vidí za volantem. Místo pusy, mi zapne stěrače. Tohle dělá často a rád. Dokonce i když neprší. Rozhovor se odvíjí v tomto duchu.
On: "Budeš ho předjíždět?" 
Já: "Nebudu hele, nechci překročit rychlost.".
On: "Tak tam kurva zařaď šestku!" 
Další otázky typu "Proč nejedeš do levýho pruhu? Můžeš mi říct, proč si vybrala tuhle cestu?" a "Co to do hajzlu bouchá? Tohle to předtím nedělalo." nám zpříjemňují cestu. 
Konečně dojedem do nákupáku. Obejde auto. Možná jsem zvolila špatnou rychlost jízdy a odpor vzduchu cestou způsobil škrábance. Nic nenašel, ale přesto rozhodí rukama "Dál už si zaparkovat nemohla, viď? Kilometr od vozejků. Ach jo, ty vole.." a se svěšenými rameny odchází.