Obsah

Titulní obrázek: Jitka Forejtová, Rudlofova huť - 13169 / 1959, lisované sklo
Picture in caption: Jitka Forejtová, Rudlofova huť - 13169 / 1959, pressed glass 

NOVINKY NA WEBU - NEWS AT WEBSITE

19.12. 2011 Přidán katalog Bohemia Czechoslovakia
Added catalogue Bohemia Czechoslovakia
https://picasaweb.google.com/Jindra8526/BohemiaCzechoslovakiaPaneledOverlayEnameledGlass?authkey=Gv1sRgCPbyvYWl6oD5pwE#

6.12. 2011 Přidán odkaz na album naší kolegyně Evy, také ze Slovenka
https://picasaweb.google.com/103917287780337244844

26.11. 2011 Přidán časopis Glass Volume 3 Number 5, 1977, díky panu Algebrovi
Added journal Glass Volume 3 Number 5, 1977, thanks to Mr. Algebra
https://picasaweb.google.com/Jindra8526/GlassVolume5Number31977?authkey=Gv1sRgCKjCufC1jNj3Mw#


8.11. 2011 Přidán odkaz na album naší kolegyně ze Slovenska
https://picasaweb.google.com/101883172980428099182


02.10. 2011
Všechny články a odkazy týkající se školy v Kamenickém Šenově najdete také v sekci Školy/Kamenický Šenov

20. 10. 2011
Přidán katalog Lubomír Blecha - 1986, slovensky a anglicky
Added catalogue Lubomír Blecha - 1986, in Slovak and English
https://picasaweb.google.com/Jindra8526/LubomirBlecha1986?authkey=Gv1sRgCL6_156Qv9GOjQE#

 

Prohlášení učitelů SUPŠS Kamenický Šenov

 

---

Nový ředitel v Kamenickém Šenově

 

Pozvánka Z Nového Světa do celého světa /300 let harrachovského skla

S dovolením zasíláme pozvánku na vernisáž výstavy v UPM "Z Nového Světa do celého světa / 300 let harrachovského skla"
S pozdravem za sbírku skla a keramiky UPM
Milan Hlaveš

---

Soud

 

Beseda s Ronym Pleslem

Ahoj Jindro,
posílám pár fotek z besedy s designerem Rony Pleslem.

Beseda byla opravdu zdařilá i když dnes bez realizace na huti. Slečna  Daniela- ředitelka Ajeto muzea byla jako vždy okouzlující a dnešní host opravdu jeden z našich nejlepších současných výtvarníků s praxí a studiem v zahraničí a šéf karedry na VŠUP ateliéru skla. Jeho nahlížení na sklo a na umění je velice zajímavé a hlavně v globáních souvislostech přináší jiný úhel pohledu, než na jaký jsme zvyklí. Jeho záběr je široký od jeho především oblíbených broušených dekorů přez uranové sklo, hutní sklo až nápojovému je opravdu úžasný a opravdu smekám.

Co jiného českému sklářství přát, něž více Rony Plelsů a Ronymu mnoho nápadů a spolupráce s našimi skláři. 

Martin  26.04.2012

.....ještě zajímavý odkaz:
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10123096165-artmix/210562229000008/obsah/128449-portret-designer-a-sklar-rony-plesl/

---

Proč se nezúčastníme IGS

Dobrý den,
posílám Vám stanovisko k pozvání naší školy na  sklářské symposium IGS v Novém Boru.

Před časem jsem byl označený panem redaktorem Šebelkou z MF Dnes naivním akademikem. Tento titul si bezpochyby zasluhuji, protože bojovat se zlem a nespravedlností je pro většinu lidí předem veskrze marná, ztracená a tedy naivní činnost. Ale jak říkal Jan Werich, s blbostí se musí bojovat z principu, ne proto, abychom jí porazili, protože to se nám samozřejmě trvale podařit nemůže.

Dnes už u nás i každé malé dítě ví, že naše sklářská škola v Kamenickém Šenově vede již třetím rokem zápas za přežití proti rozhodnutí svého zřizovatele sloučit jí se střední školou v Novém Boru. Náš boj ještě není ani zdaleka dobojovaný a konečné a definitivní vítězství v tomto těžkém zápolení je ještě vzdálené. Přesto, pokud vím, jsme zatím jedinou střední školou v České republice, která tak dlouho odolala snahám zřizovatele o likvidaci. Vděčíme za to svým loajálním zaměstnancům, kteří se dokázali na půl roku zříci části svých platů, žákům a spoustě jednotlivců a institucí, kteří naší škole pomáhali a zastávali se jí, kteří nepovažovali a nepovažují boj s úředním a politickým molochem za předem ztracený. Naší nadějí do budoucna jsou žáci. Na naplnění školy dlouhodobě a intenzivně pracujeme. Pro příští rok máme již 27 zájemců o studium. To je trojnásobek stavu oproti loňskému roku.

 Významná pro nás byla pomoc řady politiků napříč politickým spektrem. Pomocí největší pak bylo prohlášení bývalého ministra školství Josefa Dobeše, který při osobní návštěvě na začátku roku 2011 označil naši školu za rodinné stříbro, které je nutné uchovat pro budoucnost. Jeho prohlášení a následná jednání  MŠMT s naším zřizovatelem zastavila, alespoň na čas, destruktivní snahy našich nepřátel. Pan ministr školství již není v úřadě, program rodinného stříbra je pozastavený a peníze z ministerstva, které měly být určené, jak jsme to chápali, hlavně jako pomoc naší škole, byly rozděleny takto: SUPŠS Kamenický Šenov 800.000,- Kč, SUPŠS v Železném Brodě 1.800.00,- Kč a Střední škola v Novém Boru 2.200.000,- Kč.

Z té nespravedlnosti je nám bezmezně smutno a jímá nás hněv, zvláště, když se ve stejné době dovídáme, že v době zoufalého nedostatku peněz, kdy hrozí resortu školství úbytek více jak dvou miliard korun, který očeše učitelské platy podle posledních odhadů o 1000,- Kč měsíčně, dostane konkurenční škola peníze od rady kraje na vypracování projektu na další rozšíření. Nám byl naopak na poslední chvíli v roce 2011 na podnět odboru školství Libereckého kraje zastavený schválený projekt na vybavení a modernizaci oddělení designu světelných objektů ve výši jeden a půl milionu, pro údajnou neudržitelnost projektu. Na to navazuje diskriminační přerozdělování peněz z fondu Hustot a specifik. Za uplynulé 3 roky škola v Novém Boru obdržela z tohoto programu přibližně 6.426.000 Kč, naše škola pak 336.000 Kč!  To všechno za situace, kdy v Novém Boru 3 roky po sobě neotevřeli pro nedostatek studentů první ročník na oboru Výtvarné zpracování skla a světelných objektů.

 V těchto dnech naše škola dostala pozvání podepsané ředitelkou VOŠS a SŠ v Novém Boru PaeDr. Jindrovou na účast na mezinárodní sklářské symposium IGS, které spolupořádá. Tohoto symposia se nezúčastníme. Odmítáme podílet se na akcích organizovaných školou, která se spolupodílela na přípravě likvidace naší školy, a která byla a je ve všech směrech naším společným zřizovatelem protěžovaná na úkor naší školy. Naše neúčast je vyjádřením protestu proti této permanentní diskriminaci.

ak.mal. František Janák
zástupce ředitele
SUPŠS Kamenický Šenov

Velmi stručný názor šéfredaktora, majitele, a sponzora webu cs-sklo

Dlouhodobě sleduji bratrovražedný boj dvou nejlepších sklářských škol na světě a je mi z toho vážně smutno. Neznám pozadí, a po pravdě nechci ani znát. Mě baví sklo Františkova mládí, tedy sklo „československé“ a jsem vděčný svému osudu, že jsem mohl výtvarníky jako je František Janák, Petr Stacho, Petr Menš, nebo pan Ladislav Průcha vůbec poznat.
Na druhé  straně kopce, také ovšem tvoří, dle mého, skvělí výtvarníci,  znám osobně jen paní Stanislavu Grebeníčkovou a pana Milana Handla, ale i to je velká čest, pro mě. jako sklářského laika.

Snaha sloučit obě školy, rozuměj zrušit tu nejstarší na světě, na které učil pan René Roubíček nebo studoval pan Vladimír Jelínek (jen z paměti lovím) je dle mého zhovadilá.

Náš stát vyhazuje násobně větší peníze za cyklostezky, dálniční přechody pro divou zvěř, nebo pořádání podivných sportovních akcí.

To že právě dnes, sklářství jako obor se nezdá být perspektivní, není podstatné. 
Výtvarné umění nejsou počty, které může učit kdekdo, nakonec i já se tím , tedy výukou něčeho počtům podobného, živil nějaký čas.

Tradice, která zavazuje být nejlepší, skvělé hodnocení absolventů, to vše je něco, co ospravedlňuje „živit“ školu v Kamenickém Šenově, i když sklářství je dnes v útlumu. Na druhé straně, vypomohu si názorem pana Milana Handla, naučí-li se student metodice výtvarné práce, je lhostejno jaký materiál použije, ale to vážně jen volně parafrázuji to co si pamatuji z jeho přednášky.

Protest kamenickošenovské školy chápu, ale nesouhlasím s ním.

Zúčastnil bych se symposia, a všem natrhnul gatě!

Kamarádi skláři, Váš nepřítel není škola za kopcem, ten sedí úplně někde jinde!

 Jindra Pařík 20.4. 2012

Skleněné dny na Vltavě

Dovoluji si upozornit, že na stanici Českého  rozhlasu Vltava bude probíhat následující cyklus.

Všechny skláře zdraví Milan  Hlaveš:

http://www.rozhlas.cz/vltava/ostatni/_zprava/sklenene-dny-na-vltave--1044887

Skleněné dny na Vltavě

---

„Všechno začíná u sklářského kmene, což je surovina, která se skládá z  několika ingrediencí: sody, potaše, vápence a dalších surovin, které se přímo v  huti míchají a jejichž přesné dávkování je zároveň sklářským tajemstvím.  Sklářský kmen se do sklářských pecí nakládá zhruba kolem třetí hodiny odpoledne,  přes celou noc probíhá tavení a kolem šesté hodiny ranní je sklovina připravena  k nabírání a práci. Pak se udržuje přes den v požadované teplotě – ráno se  začíná s malými výrobky, kalíšky, sklenkami, později, když je sklovina více  konzistentní, se mohou dělat větší kusy, vázy a podobně“ řekla Hana  Wollerová, naše průvodkyně v karlovarské sklárně, kde jsme s Milenou M.  Marešovou natáčeli reportážní pořady programový projekt Skleněné dny na  Vltavě.  

---

Od trakaře do Metropolitní  opery

Sklářská proslulost Kamenického Šenova má  svou předehru. Obchodník z Kamenického Šenova Georg Franz Kreybich, drží světový  rekord v nepopulární disciplíně: v 17. století projel polovinu Evropy s  trakařem, na němž rozvážel sklo. Cesty, na jejichž konci si nakoupil koňské  potahy, popsal v deníku. Po polovině 19. století se v Čechách v oboru rytého  skla objevují historizující kompozice v renesančním stylu, jejichž průkopníkem  se stal vídeňský obchodník Ludwig Lobmeyr. V Kamenickém Šenově založil vlastní  rafinační závod. Vídeňská ornamentika, šířená též školami v Boru a Kamenickém Šenově, vtiskla na dlouho své rysy malovanému i rytému dekoru českého skla.  Vídeňský secesní styl, jehož tvary převládly v Lobmeyerově produkci, má svůj  zvláštní ráz. Je kultivovaný, uměřený a zdrženlivý ve tvaru i barvě, nezapírá  tradici křišťálu. Má sklon k plošné ornamentalizaci. Ve 30. letech pro Lobmeyera  navrhl stolní soubor architekt Adolf Loos. Po 2. světové válce Lobmeyer  navrhl lustry pro metropolitní operu v New Yorku. Po roce 1990 firma získala v  rámci restituce zpět svou provozovnu v Kamenickém Šenově. Další informace o  sklářském se rodu dovíte ve středečním Historickém klub Elišky Závodné a Jiřího  Kamena. Do Kamenického Šenova se vypravíme znovu v sobotu a připomene si  založení Odborné škole kreslení a modelování, první sklářské školy tohoto typu v Evropě (1856). 

---

Sklo králů a král skla - Moser

V březnu  1857 si čtyřiadvacetiletý Ludwig Moser pronajal prostory v domě Město Výmar na  Zámeckém vrchu v Karlových Varech. Zařídil si tam ryteckou dílnu a obchod se  sklem. Dnes, po sto padesáti pěti letech, má značka Moser pořád vynikající zvuk.  Ludwig Moser byl rytcem skla, ale pravým důvodem hvězdné kariéry firmy byl jeho  organizační a obchodní talent, vytříbený vkus a také ctižádost. Sklárna, od roku  1893 s vlastní surovinovou základnou, brzy zaujala významné postavení mezi českými podniky a především její luxusní stolní nápojové a dekorativní sklo,  preferující klasické tvary získalo své příznivce v cizině. Základ úspěchu  spočíval v kvalitní křišťálové a barevné surovině náročně zpracované brusem nebo  rytinou. Její specialitou se stal také leptaný a zlacený ornamentální dekor,  tzv. oroplastika. Mezi proslulé výrobky patřila kolekce obřích křišťálových číší. „Ve sklárně se pracuje tradiční metodou, výroba je ruční, stejná, jako  byla před sto padesáti lety? Znají dnešní mistři všechny postupy, mají zavedené  předpisy?“, zeptala se sklářského mistra Zdeňka Drobného Milena M. Marešová ve  sklárně Moser. „To zdaleka ne. Způsoby a výrobní postupy se předávaly jako cenné  dědictví z otců na syny. Staří sklářští mistři si uchovávali svá tajemství a  teprve, když huť opouštěli, předávali je svým následníkům. Dnes, když se  pokoušíme vyrobit některou repliku – třeba vázu s lepenými květy – trvá klidně i  dva až tři týdny, než přijdeme na to, jak je to vůbec možné udělat a jak to  odpovídá někdejším praktikám.“ Pro Skleněné dny Milena M.  Marešová natočila v Karlových Varech dva pořady. Setkala se i s návrhářem a  designérem Lukášem Jabůrkem. „Žádná jiná sklárna na světě nevyrábí sklo v tak široké barevné škále. A co se týče ruční výroby, ta je cenná  i při opracovávání výrobku, že se ručně brousí a leští, bez pomoci kyselin – konečná podoba je pak jiskrnější a hrany ostřejší.“ 


Svět skleněných plastik

Určitou osou skleněných dnů ve  vltavském vysílání vytvoří pět desetiminutových medailonků českých sklářských  umělců nazvaných Metamorfózy ohněm, které připravil Jan Tůma.  Od 23. do 27.dubna se postupně budeme věnovat minimalismu Pavla Trnky, sklu a architektuře v pojetí Dany  Zámečníkové, skleněné cestě mezi přírodou a živly Světlany  Svatošové, příběhem Příběh skleněné skříně Aleny  Matějkové a hledání Františka Janáka. Na medailonky  naváže nedělní živé vysílání Telefonotéky se sklářským výtvarníkem a profesorem  VŠUP Mariánem Karlem a výtvarnicí a pedagožkou Dana  Zámečníkovou. Dokumentární pořady Karla  Oujezdského s výraznými osobnostmi české plastiky, s Vladimírem  Kopeckým v čase středečního Radiodokumentu („Ze skla sedřu kůži  až na krev…“), Václavem Ciglerem v sobotu  (Cesty za světlem, prostorem a člověkem) a Stanislavem  Libenským a Jaroslavou Brychtovou v neděli (Svět skleněných  plastik) představují vrcholy vltavských Skleněných  dnů. 

---

 

Bleší trh 20.-21.2012

Dobrý den,  

zveme Vás na další bleší trh, kde můžete nakoupit starožitné   zboží:nábytek, porcelán, sklo, keramiku, hodiny, sochy, obrazy,   kuriozity. Dále zboží z 60.let "Brusel", vaše oblíbené retro,ale i   běžné spotřební zboží do domácnosti jako sklo, porcelán, elektro,   knihy,gramofonové desky, prostírání, atd.  

20.-21. dubna 2012   Pátek 14-18 hod. Sobota 8-17 hod.  
Místo konání   Ringhofferova 421,251 68 Kamenice-Olešovice, Praha východ v areálu   firmy Van Gillern, 2. patro Praha východ  

Doprava z Prahy:   Zastávka autobusů Praha, Budějovická - Kamenice, Olešovice   Autobusové linky: 335, 337, 339 --   Aron-Antik  
Jan Gondek   tel. +420 606 302 700  
info@aron-antik.cz  
K Dubu 1879  
251 68 Kamenice, Praha - Východ  
http://www.aron-antik.cz/

Hledáme sklárnu, nebo školu

Hezký den!
Připravujeme mezinárodní filmový festival Dobromysl příběhy obyčejného štěstí a v zemi sklářů nemůžeme chtít a ani nechceme jiné než skleněné ceny pro vítěze. Hledáme proto sklárnu, nebo školu, které by se chtěla podepsat na tváři této nové akce. Jen připomenu, že akce oslovuje všechna města a všechny obce, protože bude mimo jiné odevzdávat cenu za jejich nejlepší propagační film. další informace o festivalu najdete na stránkách www.dobromysl.net.

Případné nabídky prosím posílejte na festival@dobromysl.net.
S přáním mnoha úspěchů za Nadační Fond Dobromysl

Oldřich Tamáš
předseda správní rady NF Dobromysl.
733 558 985

Výběrové řízení v Šenově

 

 

Upozornění pro sklářské výtvarníky a řemeslníky

Dovoluji si upozornit na možnost přihlásit se do  soutěže v rámci 7. ročníku trienále
Řemeslo a umění ve skle,  které pořádá Sklářské muzeum v Novém Boru.

Vážení přátelé,
chtěl bych se omluvit, za svojí nízkou aktivitu v oblasti československého skla v posledních týdnech, prostě „přišla bída na kozáky“ a musím pracovat v oboru, který mám rovněž velmi rád, ale který mě na rozdíl od šťourání se v československém skle živí, tedy v programování statiky ocelových konstrukcí. Chci se omluvit zejména Manto Mrnka Galerii – stále jsem nenašel dost času aktualizovat informace, stejně tak i panu Jiřímu Viehmannovi, který mi laskavě zapůjčil několik sešitů Glasrevue k oskanování, a já mu je dosud nevrátil.
Učiním tak neprodleně.

Určitě mám i spoustu jiných restů, protože kudy chodím, tudy slibuji, tak neváhejte mě bombardovat mailíky, protože co neudělám hned, okamžitě zapomenu.

Naštěstí Československé sklo nejsem už jen sám, a tak Vám mohu nabídnout článek velkého milovníka a znalce československého skla pana Roberta Bevan-Jonese ze sklářského srdce Anglie – Stourbridge.

Užijte si krásné ostrovní angličtiny, do naší mateřštiny to překolopím, hned jak dodělám ten zatracený „lateral-torsional buckling check“

Jindra  Pařík 9.4. 2012

 

 

 

THE CAMBRIDGE GLASS FAIR FEBRUARY 2012

---

A GREAT DISPLAY by Robert Bevan Jones

         This article is very late due to various commitments. However, the story of the Fair is always worth reporting on. Last year Jindrich found Jan Cerny sculptures for sale here, Exbor pieces and Skrdlovice! The excellent foyer display organised by glass dealers and authorities, Danny Walker and Nigel Benson, was of Post War Czech glass last year and contained painted glass by Libensky, fine cut works by Svarc and Zahour, as can be read about in the czsklo archive.

   The 19th Cambridge Glass Fair in England took place on Sunday 26th February at Chilford Hall Vineyard, Linton, Cambs CB21 4LE. Obviously it was a lucky year for Czech glass last year. this event was clearly more British, though quality pieces from around the world were on sale at many of the hundred tables of wares. 

            The foyer exhibition for this fair was a fine collection of British engraved drinking glasses from 1770-1850 and will be curated by Timothy Mills and Robert Marris. Jindrich and I arrived slightly late, a closed road having diverted us from efficiency. Firstly we went to speak to the dealers and glassmakers who we had met on previous occasions. We found some quality Czech pieces on the stall of Glass Fair regular Graham Hudson who always has a friendly approach to fellow glass collectors and he evidently enjoys the events and meeting faces, old and new. We enjoyed talking to him about some CZ attributions and learnt from him a little more about the English factory Whitefriars, a large green bowl (visible in picture) he had on his stall was a rare example of its kind.

---

Graham also had 1950's Skrdlovice designed by Emanuel and Jaroslav Beranek, some ZBS, a lovely 1970's Palecek vase too. A good start for us.

            Richard Anderson and Wolfie Rayner again had a fine Czech display. Last year Jindrich almost acquired a small Rosenthal piece designed by Pavel Hlava, with his signature acid etched underneath but in researching it for two minutes, it was sold. This year Richard showed some fine rare Czech pieces. A huge Svovoboda galaxy vase in perfect condition stood on the table. A monogrammed possibly unique engraved Lipa vase also caught our eye. Also we were shown a large, fine crystal vase engraved by Tockstein, with a full signature. The engraving was very fine but the religious nature of the image seemed a little too powerful for us. As Jindrich said, "If it had been decorated with an engraving of a beautiful maiden bathing in a stream," "I may have been tempted to buy it!" Wolfie and his friends were also discussing an important possibly unique English Whitefriars glass company made so called "banjo" vase, estimated to be worth more than1500 poundsthat was on display. The possible theory was, that some left over metal from making paperweights was poured into the "banjo" mould, creating a uniquely coloured version, to be seen nowhere else, making serious collectors desire it, as this range of vases at Whitefriars at the time was only made in a few specific colours. A strngely coloured one, to a collector is almost unbelievable... After thanking them for their friendly chat, we left them discussing this. 

 

            Apart from Czech glass, we also saw Mr Vic Bamforth, a well-known studio glass artist from Stourbridge, who we saw working last year in the Ruskin Centre near Stourbridge, the historic glassmaking centre of England. Robert had seen Vic the previous week, making a vase to take to Cambridge. The technique he used is very interesting.

 

Firstly, he illustrates some of his pieces by etching a stencil effect on a small piece of glass:

---

This stencil of Vics' reminded me of the old ancient English woodcut printing technique, as shown in this 1930's woodcut by book and poster engraver Eric Ravillous:

---

The difference between them is, that Vic's image is drawn directly onto glass, not wood 

He then half-melts the small illustrated piece of glass prepared earlier, in a small oven where it waits, while he then blows a bubble of glass:

---

Then he attaches the image to the vase and heats them together:

---

Then he quickly rolls the melted picture onto the blank he has blown, carefully pressing to reduce air bubbles forming:

---

He then cases it all in clear crystal in a manner similar to the "Graal" technique, the thick coating of crystal creating fabulous optical effects. The vases are often deliberately made in asymmetrical shapes as part of his individual style.

            Here is the same vase, as it appeared for sale at the Cambridge glass Fair just a few days later:

---

No two vases Vic Bamforth makes are ever the same and some pieces can take two weeks to produce. The speed required to melt the glass at exactly the right time for this piece meant that his friend Pate, another glassmaker had to assist Vic with the production at times, blowing in the pipe, moving the furnace door etc... letting Vic focus on the main task efficiently.

---

Vic Bamforth is quite well known for his pilchard fish decorated pieces, which he paints directly onto the glass with fireproof paints, then cases them in clear. His choice of illustration can be obscure and this is no exception. He came to Stourbridge from Hull, an old English fishing area on the east coast. He had this can to hand and though this fish is not caught at Hull, his links to the fishing industry generally made him think of putting it onto a vase and it proved very popular, each one he draws is very different and he makes them with pleasure. If he stopped enjoying doing them, he would stop he told us and paint something else. These are very popular vases and are a known "Vic Bamforth" design. After many years, he still has the original can of fish that inspired him on a shelf in his studio!

            This is the story of just one English glass artist at Cambridge, other well known contemporary UK glassmakers attended including Adam Aaronson and Alastair Malcolm. Along with engravers and many vintage stalls, the Cambridge Fair was another event in England packed with a high level of interest for anybody interested in glass. The next glass Fair organised by the same team, held on 6th May 2012 at Solihull near Birmingham, later in the year, is already starting to look appealing!  

http://www.glassfairs.co.uk/

 

Robert Bevan-Jones  3.4. 2012

Na zdravie! Na dizajn!

Tímto neodvolatelným zvoláním zahájila SNG v Bratislavě bilanční výstavu, která mapuje 120 let  sklářské produkce huti Lednické Rovné ( http://new.sng.sk/sk/uvod/vystavy/pripravovane/na-zdravie-na-dizajn ).

Sklárna v Lednickém Rovném byla založena v roce 1892 vídeňskou společností Joseph Schreiber a synovci (Schreiber & Neffen) ( http://www.rona.sk ). Zpočátku se orientovala na technickou výrobu tabulového skla, nedlouho na to rozšířila výrobní sortiment o užité, ručně foukané stolní nápojové a lisované sklo, čím začala psát historii nápojového skla na Slovensku nepřetržitě až po dnes (tehdy pod značkou Rona a Keiserkristal). Od počátku sklárny až do konce 30tých let byla většina kvalifikovaných zaměstnanců mistři z Čech a Moravy, v menšině Němci. Sklárna jako jedna z prvních v Evropě zavedla na přelomu století technologii zušlechťování skla leptáním pomocí pantografického stroje. I obecně si počínala prozíravě a progresivně – mezi válkami běžně zaměstnávala více než 500 pracovníků. V roce 1946 byla znárodněná, řízená Slovenskými sklárnami v Bratislavě, v létech 1962 – 1972 podléhala Průmyslu užitého skla v Novém Boru, nakonec se stala součástí trastu Tatrasklo.  V novodobé historii počala operovat samostatně, pod obecně povědomým logem LR ověnčeným tří-plamennou korunkou, v posledních létech se vrátila zatím k méně zažitému, prapůvodnímu označení Rona. Dnes je sklárna Rona, jako jedna ze dvou posledních hutí na Slovensku (Poltár) vitální, v dobré kondici, a to jednak díky dlouhodobé spolupráci s výtvarníky a sklářskými designéry, jež byla systematizovaná od 50tých letech Karolom Hološkom, který ve sklárně prosadil vznik výtvarně-technického střediska, ale i rozvážnou stratifikací výroby, kde se nadále sází na nezaměnitelnost kvalitní ruční práce sklářů s vysokou přidanou hodnotou, ale souběžně je vedena i výroba konfekčně  orientované „nápojoviny“ na automatizovaných linkách. Ke sklárně dnes náleží též klasicistně přestavěný kastel – bývalé sídlo zakladatelů hutě, kde kromě representačních prostorů lze najít i museum skla a vzorkovou prodejnu místní produkce.

(obr_1: Kastel Lednické Rovné)

Z výtvarného hlediska, s ohledem na okolnosti vzniku, nebyl rukopis sklárny v meziválečném období nikterak zásadně vyhraněný a jednoznačný, jak lze nahlédnout u produkce skláren ze Slovenského rudohoří (Zlatno, Katarínska Huta, Málinec – prosté hladké horně-uherské tvarosloví s vlašským odkazem v pozadí), do produkce se promítala vnější dobová poptávka hotelů a restaurací, které samy iniciativně určovaly estetické vlastnosti produkce. Sklárna spíš sledovala, než táhla, natož určovala, patrný je nárazový nesouvislý vliv dobových módních trendů – některé stolní, spoře broušené desertní soupravy prozrazují odkaz art-deca z dílny prof. Josefa Drahoňovského, následují s jistým časovým posunem nápojové sety hladké, laděné československým funkcionalistickým očekáváním. Přesto si produkce jako celek udržuje styl elementární elegance, která díky jednoduchosti oproštěné od samoúčelné zdobnosti vytváří výtečný předpoklad, a ustanovuje základ pro moderní sklářský projev.

 Toto vzácné kulturní dědictví hutě rozeznal nestor slovenského sklářského designu – Karol Hološko (*1912 – †1978), místní rodák, který žil v letech 1935 – 47 v Argentině, kde se proškolil na Escuola de Bellas Artes. Po svém návratu jak již výše zmiňováno, svedl jako první prosadit a aplikovat vyhraněný názor výtvarníka ve sklářské průmyslové výrobě, a v rámci výtvarného střediska jej dále rozvíjet a iniciativně posouvat – „lehká bílá vína vyžadují kalich zvonovitého tvaru, desertní zase střídmě uzavřený, burgundská vína si libují v kalichu baňatého sevření, který nápoj seskupuje do nedělitelného celku kapky, ...“.

Velmi jasnou, zřetelnou modelací se vyznačují Hološkovy stolní a dekorativní skleněné nádoby, téměř výlučně tvarované do formy, zásadně nadřazující linii funkčního smyslu a významu, čím v mnohém připomínají cestu, kterou absolvoval skandinávský design – především ve Švédsku. Tvary nápojových nádob čisté jako vlastní svědomí.

(obr_2: Soubor stolních váz, Karol Hološko, 1959 – 1961, výška 13,0 – 28,0 cm)

(obr_3: Dekorativní láhev, Karol Hološko, 1961, 30,0 cm)

(obr_4: Stolní vázička, Karol Hološko, 1962, 13,0 cm)

(obr_5: Dóza, Karol Hološko, 1962, 23,0 cm)

(obr_6: Nápojový set s kontinuálně taženou stopkou, Karol Hološko, 1962)

(obr_7: Mísa, Karol Hološko, 1964)

 

Nepřehlédnutelným přínosem Hološkovým je technika kontinuálního tažení stopky z kalichu, čím nejen zefektivnil výrobu omezením jedné dílčí činnosti skláře, ale otevřel i nové možnosti tvarování sklenky, navýšením zjednodušení směrujícího k podpoře spojitosti výsledného tvaru.        

Na rozmezí 50tých a 60tých let se sklárna, organizačně pod Novým Borem, stala frekventovanou štací též českých výtvarníků, ač svou působnost, až na Dagmar Kudrovou, převážně omezovali na jednorázové vzorování (např. Vladimír Kopecký zde utrpěl vážný úraz tváře).

Naprosto zásadním příspěvkem ke kultivaci sklářské produkce však byla Hološkova ochota sdílet své dovednosti a kreativitu se spolupracovníky (pravý opak přístupu – vedu si skvěle, po mně ale potopa). Od 50tých let se u něj zaučuje, posléze velmi zdárně sekunduje, Jaroslav Taraba (*1932) – odchovanec místní vyšší sklářské školy, dobře proškolený v kresbě a malbě na soukromých školách v Praze. Posléze od svého mistra přebírá drajv i grif, posouvá nápojové sklo, i ostatní stolní soupravy, na další metu. Za design užitkového skla sklidil mnoho ocenění, převážně v cizině.

(obr_8: Stolní set, Jaroslav Taraba, cca 1970-80)

(obr_9: Nápojový set, Jaroslav Taraba, asi kolec 60tých let)

(obr_10: Užité nádoby, Jaroslav Taraba, cca 1970- 80) 

(obr_11: Dekorativní váza, Jaroslav Taraba, cca 1970)

(obr_12: Dekorativní vázy, Jaroslav Taraba, cca 1970)

(obr_13: Užité stolní soubory, Jaroslav Taraba, cca 1970–80)

(obr_14: Nápojový set, Jaroslav Taraba, cca 197 –80)

(obr_15: Nápojový set, Jaroslav Taraba, cca 1970–80)

(obr_16: Nápojový set, Jaroslav Taraba, cca 1970–80)

(obr_17: Nápojový set, Jaroslav Taraba, cca 1970- 80)

 

Tarabova tvorba gradovala, kulminovala nejzřetelněji na konci 60tých a v průběhu 70tých let, kdy za četného povzbuzování Lubomíra Blechy, plný bázně, vnitřní sklené křehkosti, pronikl i do tvorby dekorativních nádob – solitérů unikátní povahy, kde užitkovost hrála již druhé housle. Obzvlášť působivé je jeho čisté výtvarné řešení, založené na průnicích ladných elementárních tvarů do nitra těla váz, zhodnocování možností nitřního prostoru nádob (bohužel v současnosti nejsem s to dodat visuální podklady, ale snad na ně dřív nebo později dojde, viz. zástupně Tvar 3-4/1968).

V huti Lednické Rovné se následně vystřídala celá plejáda dalších ambiciózních výtvarníků; za všechny lze uvést Askolda Žačka, Jozefa Kolembusa, Ladislava Pagáča, Juraja Steinhuebela, Štěpána Palu, Petra Šípoša , v současnosti hrá prím z pozice šefdesignéra Patrik Illo.

                Návrhy užitého nápojového skla Patrika Illa - zjevně tím lepším, nejlepším z jeho výtvarné tvorby, soupravy viditelné nepostrádají znaky hravosti, fantasie, překvapení i šprýmu. Inovačním občerstvením je snadno zahlédnutelné přejímání tvarů a figur z oblasti technického skla, laboratorních aparatur i sanitárních nádob, které na desce stolu polidšťuje. Nápoje již v karafách a sklenkách nejen stojí nebo leží, ale vytvářejí i různá jezírka elipsoidních tvarů přechodné hloubky.

(obr_18 – obr_23: Nápojové sety, Patrik Illo, cca 2002-8)

Zůstává jen a jen na Vás, budete-li mít cestu karpatskou krajinou, neminout, nezastavit se v Lednickém Rovném, v huti, nebo v museu skla; ověřit zda to co zde uváděno, nebylo z prstu vycucáno.

(obr_24: Zažité logo sklárny Lednické Rovné)

 

Výstava „Na zdravie! Na dizajn!“, Slovenské národní galeriev Bratislavě  je umístěná v kabinetě 20. století+, ve Vodních kasárnách na 1. podlaží, k mání bude do 20. května 2012. Dovětkem dím: „Na ex“! 

Současná produkce stolního a užitkového skla sklárny RONA je k mání též v Praze, kde na adrese Spálená 7 sídlí podniková prodejna. Myslím, že pokud si chcete spravit chuť pro den všední, i ten sváteční, po všech těch hrůzách z lidové Číny a Indie, či Polska a Španiel, kterým se obvykle v hypermarketech nelze vyhnout, je to vděčný tip.            

 

Algebra 21.3. 2012

---

Vladimir Klein ve Weidenu

Do Weidenu v Horní Falci je to od nás kousek po dálnici, dvě a čtvrt hodiny cesty autem a ta cesta se každému vyplatí. Ne proto, že tam lze koupit levnější vejce, párky vyrobené z masa a ne masových separátů a jahodové jogurty s opravdovými jahodami, a všechno to je navzdory nepoměru kupní síly Čechů a Němců, o dost levnější.
Tyhle ekonomické aspekty se naší návštěvy ve Weidenu ovšem netýkaly, protože byla neděle, kterou v Bavorsku stále světí a ctí a také proto, že opětovně, jako každý rok „hubnu do plavek“, a tak na cokoliv jiného, než je zelený salát nebo brokolice, musím zapomenout.

Cíl návštěvy byl jiný: zahájení výstavy Vladimira Kleina ve velkém sále weidenské Nové radnice. Vladimír Klein je sklářským výtvarníkem, jehož autorský rukopis je naprosto čitelný a nepřehlédnutelný. Není jedním z mnoha, těžko od sebe rozlišitelných autorů „tavené plastiky“.
Vladimir si našel svůj nezaměnitelný výraz a styl, který dokáže v návštěvníkovi jeho výstavy vyvolat takový ten pocit, vyjádřený mírně upraveným televizním reklamním sloganem:
„Potřebujete vůbec ten předmět?“ „Ne, nepotřebuji, ale chci ho!“

Vladimirova společná výstava s bavorským výtvarníkem Engelbertem Süssem je součástí Dnů bavorsko-české kultury a hospodářství, tedy nějakého toho příhraničního oficielního se přátelení a družení se v rámci budování jednotné Evropy. Regionální hornofalcké centrum Weiden tyto bavorsko-české dny bere velmi vážně, na zahajovací ceremoniál přišla dozajista celá městská elita. Méně zodpovědně se zachovala česká strana, očekávaný primátor Plzně Martin Baxa se nedostavil, a tak bavorská strana byla v bafuňářské přesile.

A řečnilo se fest, děkovalo se, rozdávaly se úsměvy i kytice, formální institucionalizace celé akce mě upřímně řečeno trochu šla na nervy. Těžko bojovat o své místo na slunci jako politik, jehož údělem jest být zapomenut, pokud si nenakradl více než je obvyklé, ve srovnání s trvalým a věčným uměním sklářského výtvarníka, tak jsem tu papalášskou mnohomluvnost prostě ignoroval.

Zbystřil jsem až když pan Gernot Merker krátce promluvil o životě a díle Vladimíra Kleina.
Řekl jednu velkou pravdu:
Vladimír, stejně jako hodně našich umělců, ale nejen těch ale vlastně všech , co něco užitečného nebo krásného dělají, je více znám,  oceňován a vážen v zahraničí než doma.

Je to škoda.

Rozhodnete-li se, opatřit si vejce na Velikonoce a nenechat se okrádat řetězci, udělejte si výlet do Weidenu. Výstava Vladimíra Kleina tam bude do konce měsíce. I kdyby Vám to s vejci neklaplo stejně jako mě, ten výlet se určitě vyplatí.

Hezký den všem a blahopřání do Nového Boru.
Skvělá výstava, Vladimire!

Jindra Pařík 11.3. 2011

fotky zde:
https://picasaweb.google.com/Jindra8526/VladimirKleinBayerischBohmischeKulturUndWirtschaftstage432012Weiden?authkey=Gv1sRgCIT_-fe-psC_lwE#

---

Z Kamenického Šenova

---

Ještě jedna prosba o radu

---

Poradíte?

---

Oprava a omluva

Před několika týdny jsem zde nadšeně psal o dílech několika československých sklářských výtvarníků, které jsem nalezl v Museu Arts Decoratifs v Paříži.

Těžko omluvit, že jsem tam přehlédl věc významné československé výtvarnice, paní Gizely Šabókové, umístěné v pátém patře, kousek od okna, ze kterého jsem pořizoval snímky parku Tuillerie. Raněn slepotou, či oslněn velkoměstem, nevím co, způsobilo moje trestuhodné přehlédnutí.

Prosím pamatujte si, že kromě zmíněných děl pánů Libenského, Víznera a Zorinčáka v museu Arts Decoratifs reprezentuje československé sklářství i skleněný objekt paní Šabókové.

Omlouvám se všem čtenářům a zejména pak autorce, kterou jsem hrubě poškodil.

Jindra Pařík 2.3. 2012

(více  o díle paní Sabókové na http://www.gizelasabokova.com/web/home.html)

---

Pozdrav z Vysočiny!

Milí přátelé českého skla!

Naše sklářská tradice je nejstarší na světě! Vizte:

….Celý svět obdivuje české sklo a není divu! V Čechách se totiž odvětví zvané sklářství traduje bezmála 5000 let!........ píše Dana Trenglová

na http://www.studentpoint.cz/225-tema-mesice/5714-hledani-ztracene-slavy-a-prestize-remesel#.T0fLxocf7Y8

Já se také divím. To článek Olgy Buriánkové na http://www.studentpoint.cz/3-vzdelani/4933-5.-dil-remeslo-zije-sklarstvi/#.T0fNcYcf7Y8 už je zdařilejší.

Zdraví

Václav Šilhánek z Jihlavy
24.02. 2012

Jak jsem se také zúčastnila Sýpky VI

Tolik jsem si přečetla o aukci zvané Sýpka!

A teď čtu na na webu cs-sklo, že aukce už bude 19.února. Prostudovala jsem všechny položky a usoudila, že na některé, které se mi líbí,  bych dokonce i měla peníze.

Chystala jsem se, že si vše prohlédnu v galerii na Betlémském náměstí, ale pak mne sklátila choroba a nejenže jsem neviděla výstavu skla, ale ani aukce jsem se nezúčastnila. Ohromné zklamání.

A pak na mne syn volá z vedlejšího pokoje: co poaukční prodej.

Ano, poaukční prodej bývá. Obula jsem se do toho! A když jsem druhý den přijela na Tržiště 3, byly tam již vázy přichystány a já mohla vybírat. V nebývalém chaosu a nervozitě,  ale já přesto vybrala. Málem jsem padla do mdlob Víznerova váza,  návrh 1973,  byla tak ohromná a úžasná, že jsem nepochopila, že ji nikdo nechtěl.

Ale nebyla stará. A paní k tomuto tématu  vyslovila perlu. „Všichni mi radili, že mám tu cedulku sundat, ale já ji tam nechala.“ Cedulka hlásala: Beránek – hand made - made in Czech republic,  Vše v pořádku, v katalogu je  to uvedeno. ¨

Dobře, že ji tam nechala. Ale v katalogu je také:  značeno Vízner, to značení  jsem nenašla. Váza  e nádherná a jsem ráda, že ji mám.

Další položkou, kterou jsem získala v poaukčním prodeji je Hospodkova váza , položka 61. Ta se tedy povedla! Je to závan vytříbenosti a umu dob minulých.

Položka 81 Oliva Ladislav st. Váza model č.7702, 1977 mně uchvátila.

A tak jsem měla nakoupeno. Teď jsem musela ty tlusté vázy odvléci domu autobusem na Dobříš. Povedlo se, po malém odpočinku jsem vše vybalila a kochala se svými úlovky, to je ostuda ten Oliva je špinavý. A ve chvíli, kdy jsem se rychtovala k šetrné očistě mi blesklo hlavou: jak to, že si takovej krásnej kus skla nikdo nekoupil. A tak startuji PC a studuji výsledkovou listinu.

Rána do hlavy, byl vydražen. Co teď? Jak to, že všechny položky znovu nezkontrolovaly ty ženský .  Nedá se nic dělat, volám Sýpku: je to jste hodná, přivezte ji zítra ve 14.30 a vyberte si něco jiného, říká paní V.

Ani se na vázu moc nedívám, balím a jedu. Vláčím znovu tu těžkou, tlustou krásnou vázu zpět do červených vrat.

Ujme se mně dívka, která mi včera vše balila a hledáme položky, které za které bych Olivu vyměnila. Moc mi to nejde, některé jsou k nenalezení, některé jsou poškrábané a tak  preferuji vrácení peněz. Dívka volá paní představené.

A zde je ten kámen úrazu, peníze jsou prý vyplaceny původnímu majiteli a nelze je vrátit. V této chvíli jsem si uvědomila, že tento aukční dům není můj šálek kávy.

A tak nevím jestli se do toho pustím znovu ze stejnou vervou. Pořád bude mezi námi ta položka 81 Oliva Ladislav st. Váza model č.7702, 1977, která se mi stále líbí. Snad do podzimu zapomenu.

Eva 27.02. 2012


Jsem smutný, když čtu příběh paní Evy, protože jsem měl pocit, že se aukční dům Sýpka z přívalu kritiky, kterým jsme jej po poslední aukci zavalili, náležitě poučil. Nutno připomenout, že autoři katalogu a nabídky pánové Dr.Kaňa a pan Viehmann jsou  této věci nevinně a málo s organizačním chaosem, kterým se Sýpka vyznačuje, zmohou.

Už dnes by si jejich pes ode mě kůrku nevzal, tak předpokládám, že budu označen za chronického rozeštvávače jinak úspěšného projeku, ale přidám ještě další připomínku anglických sběratelů.

Aukce na Sýpce je mezi sběrateli v Anglii známá a vím o lidech, kteří by rádi nakupovali. Společenství ostrovních sběratelů československého skla je malé, každé nedorozumění mezi aukčním domem a nakupujícím, a bylo takové, se proslechne a odrazuje.

Sběratelé ze zahraničí by velmi uvítali, kdyby byla stanovena jasná pravidla poštovného, myslím si, že vypracovat tabulku s poštovným pro řekněme EU, GB, USA a Kanadu v závislosti na váze balíku by neměl být problém, a mohlo by to pomoci rozšířit okruh kupců mnohem výrazněji. Nejistota, kolik zaplatím za poštovné a kdy mi bude předmět dodán, anglické sběratele odrazuje, a chápu to.

Nevím, jestli se podaří omezit výdejní chaos Sýpky, jistě věci neprospívá dvojí výdejní místo Praha a Brno.

Tedy:

- nejasné poštovné

- nepřítomnost předmětů na místě aukce

jsou stále přetrvávající nedostatky aukce na Sýpce.


Patrná vzrůstající kvalita nabízeného zboží, zpracování katalogu mě naplňuje opatrným optimismem. Jde to pomaleji než bych si přál, ale hýbe se to správným směrem.


Jindra 28.2. 2012

---

Jak to bylo na Sýpce

Slíbil jsem, že se k včerejší aukci ještě vrátím, tak jsem tu.

Pokud jste měli čas si prohlédnout aukční výsledky, už asi víte, že včerejší aukce byla úspěšná, prodalo se přes 40 procent nabízených předmětů, o „poaukčním“ prodeji nemám zatím informace, ale podle toho co mě organizátoři prozradili posledně, usuzuji, že minimálně polovina věcí z katalogu získá nový domov.


Průběh aukce byl už standardně „sýpkovský“, nekonečné čekání na zahájení, protože aukce skla je stále jen tím přílepkem k aukci starožitností. Stejná vpřed pospíchající licitátorka a stejné nadšení z toho, že už „to je poslední předmět dnešní aukce“. Ovšem podstatně méně chyb a nedorozumění, vlastně až na jednu maličkost, žádné technické problémy.

Předměty, tak jak jsme si zvykli, také na místě vystaveny opět nebyly, ale asi to vadilo minimálně, protože ačkoliv se dražilo a dražilo se hodně, snad jen pět - šest kousků získal dražitel z přítomného publika a zbytek masově nakupovalo jakési číslo 42, po telefonu.

Velmi kvalitně připravená nabídka bez zjevných chyb, dobré sklo, katalog výrazně nevybočující z řady předchozích, přesto však zaznamenatelně lepší kvality, presentace nabídky na internetu, včera bylo co pochválit.

A jak na tom bylo vlastně to naše sklo?

Výrazný úspěch mělo sklo škrdlovické. Popularita této nedávno zaniklé sklárny roste a s ní i sběratelský zájem. Spolehlivě funguje jméno Františka Víznera, výrazně uspěl i Ladislav Oliva. Lze ovšem pozorovat, že úspěch měli předměty spíše levnější, v řádech tisíců. Předměty, jejichž cena je v řádech desítek tisíc, až na toho Víznera, se neprodaly a stotisícový nestor českého sklářství René Roubíček také bohužel nikoliv, i když samo jméno autora by mělo vytrhávat sběratelům peněženky z kapes.

Organizátoři sklářské aukce na Sýpce se vydali správným směrem, i když některé výhrady stále zůstávají. Dobře připravená nabídka, správná propagace na internetu, ano, tudy dál!

Tento víkend budu na sklářském veletrhu v Cambridge a budu se zahraničními přáteli československého skla hovořit a určitě dojde i na Sýpku. Jsem rád, že budu moci říci, že s touto aukcí jsem byl v zásadě „happy“.

Těším se na nabídku Sýpky VII.

Jindra Pařík 20.2. 2012

Výsledky aukce / Auction Results - Sýpka VI

1 Jabůrek  10,900 Kč 436 €
2 Jelínek 6,100 Kč 244 €
3 Svoboda 14,500 Kč 580 €
4 Inwald 3,500 Kč 140 €
5 Vízner 115,000 Kč 4,600 €
6 Hlava 12,500 Kč 500 €
7 Hlava 5,600 Kč 224 €
8 Matura 8,100 Kč 324 €
9 Kotík 11,000 Kč 440 €
13 Plesl 12,700 Kč 508 €
18 Plátek 3,800 Kč 152 €
19 Lišková 6,100 Kč 244 €
24 Průša 4,500 Kč 180 €
25 Průša 4,000 Kč 160 €
30 Honzík 4,000 Kč 160 €
31 Stáhlíková 2,000 Kč 80 €
34 Průša 13,000 Kč 520 €
36 Lipský 3,500 Kč 140 €
42 Oliva 3,500 Kč 140 €
43 Svoboda 5,000 Kč 200 €
45 Vízner 8,000 Kč 320 €
46 Oliva 26,000 Kč 1,040 €
48 Gabrhel 2,300 Kč 92 €
55 Žertová 3,500 Kč 140 €
60 Gabrhel 2,500 Kč 100 €
63 Vízner 2,500 Kč 100 €
66 Vízner 3,500 Kč 140 €
69 Wünsch 2,000 Kč 80 €
72 Vízner 4,000 Kč 160 €
74 Paleček 1,500 Kč 60 €
76 Oliva 7,500 Kč 300 €
81 Oliva 2,500 Kč 100 €
84 Hora 1,500 Kč 60 €
87 Svoboda 2,000 Kč 80 €
90 Hora 2,000 Kč 80 €
92 Lípa 20,000 Kč 800 €
98 Drobník 17,000 Kč 680 €
102 Bartko 7,500 Kč 300 €
108 Pačínek 7,500 Kč 300 €
111 Novotný 2,500 Kč 100 €

sum 375,100 Kč 15,004 €

Katalog zde / Catalogue:
http://www.sypka.cz/29-aukce-ceskeho-umeleckeho-skla-zofin-praha/a56/p1/sa4/sd1/show-all/


Více zítra
Jindra Pařík 19.2. 2011

Prosba o podporu casopisu atelier

Vážené milovnice a vážení milovníci umění a všech věcí s ním souvisejících,


stalo se, že grantová komise Ministerstva kultury ČR v 1. kole výběrového řízení pro rok 2012, které proběhlo v minulých dnech, nepřisoudila časopisu Ateliér žádnou finanční částku, tolik potřebnou pro jeho další existenci.
Dne 14. 2. 2012 bude probíhat druhé kolo tohoto řízení. Věřím, že máte kladný, téměř kladný nebo alespoň mírně kladný vztah k časopisu Ateliér. Zastává, myslím si, mezi ostatními periodiky věnujícími se výtvarnému, vizuálnímu a konceptuálnímu umění nezpochybnitelně základní pozici v přínosu informací o dění na umělecké scéně v centrech i v regionech. Jsou časopisy elegantnější, elitnější, speciálnější, ale bez Ateliéru by na jeho místě zůstala velká prázdná jáma a utrpěla by tím hodnotná, široká platforma a pluralita ve spektru informací, které pro uměnímilovnou veřejnost tento časopis pravidelně přináší. Žádné jiné periodikum se nevěnuje problematice v takové šíři a nepřináší takovou ucelenou představu o dění na výtvarné scéně.

Prosím, rozhodnete-li se Vy, nebo i někdo z Vašeho adresáře, podpořit časopis Ateliér dopisem, nebo jen několika větami, potřebuje to, adresujte nejpozději dne 13. 2. 2012 do 16, 00 hod. svoji podporu e-mailem přímo do redakce Ateliéru: atelier.art@volny.cz

nebo také grantové komisi pro výtvarné umění, okruh 4, odborné periodické publikace na adresu pracovnice MK ČR paní Mgr. Zdeňky Krpálkové: Zdenka.Krpalkova@mkcr.cz

V příloze jsou otevřený dopis a editorial Mgr. Blanky Jiráčkové, šéfredaktorky Ateliéru, osvětlující problematiku.


Děkuji Vám za dobrou věc.
Počítáme s Vámi.



S nejlepšími pozdravy
Jiří Mikeska
micasso@seznam.cz

10. 2. 2012



Vážení přátelé, středověká technologie našeho webu v kombinaci s mojí neschopností naučit se cokoliv nového mě neumožňuje Vám dát přečíst oba dokumenty jinak, než takto:
Klikněte nad obrázkem pravým tlačítkem myši, a můžete příslušný obrázek uložit, nebo vytisknout a v klidu si zásadní texty přečíst.
Nejsem velký zastánce grantů a přerozdělování peněz daňových poplatníků různými "radami moudrých", proto se velmi kloním k myšlence podpory časopisu prostě tak, že si jej předplatíme, nebo budeme kupovat.

Přeji hezký den a Jiřímu děkuji za mail, i když bych raději publikoval něco radostnějšího

Jindra 13.02. 2012

 

---

Collectables Handbook 2012 - 2013

Ten balíček byl docela jiný, než jakými obvykle trápívám našeho pošťáka.
Plochý, jen v bublinové obálce a podezřele lehký, sklo to nebude.
Asi nějaký katalog.

Vida, já na to zapomněl, ale oni ne!

Přišla mi nejnovější příručka sběratelských předmětů pro roky 2012 – 2013 od Judith Millerové a Marka Hilla s vloženým lístečkem s poděkováním za spolupráci.
Tak nová „Millerová“ je už na světě!

http://www.amazon.co.uk/gp/product/1845336356?ie=UTF8&tag=millers-21&link_code=as3&camp=2506&creative=9298&creativeASIN=1845336356#_


Je až neuvěřitelné, co všechno lidé dokáží sbírat. Sošky, vázičky, porcelán i bronz, staré vývrtky, olympijské medalile, plnící pera, manžetové knoflíčky , hračky, golfové hole a míčky, plyšové medvídky a pochopitelně také sklo.
Paní Judith Millerová s Mark Hillem vybrali representanty každé kategorie, stručně popsali čeho si u dané skupiny předmětů povšimnout, co je kuriozní a vzácné a co spíše nikoliv, předmětům přiřadili i jejich aktuální tržní cenu. Na více než čtyřech stech stranách tak předkládají sběratelům, obchodníkům a starožitníkům, ale i laikům, kteří se rádi podívají na hezké věci, užitečnou pomůcku pro základní orientaci v nepřehledném světě sběratelů a starožitníků.


Sklu je věnováno stran 52. Počítal jsem to třikrát, jak se hezky česky říká – sichr je sichr.

Těžko se ubránit pocitu pýchy, radosti a zadostiučinění. Tuhle sklářskou pasáž příručky uvádí čtyři strany, které mají v záhlaví vytištěno „CZECH GLASS – SKRDLOVICE“ následované dvěma stránkami s nadpisem „OTHER CZECH GLASS“.

A nejsou tam jen obrázky, ale i jména, která každého z našinců musí hřát u srdce:

Emanuel Beránek, Jan a Jaroslav Beránek, Vlasta Lichtágová, Milena Velíšková, František Zemek, Pavel Hlava, Jan Kotík, Miloslava Svobodová, Ladislav Paleček,  Jan Gabriel, Milan Metelák, Josef Rozinek, Stanislav Honzík, Marcela Vosmíková, Hana Machovská., Věra Lišková, Jan Juda, Petr Hora, Vladimír Jelínek, Karel Wünsch, František Vízner a Jaroslav Svoboda.

Já vím, je mnoho dalších skvělých sklářských výtvarníků, které v průvodci nejsou a být by zaručeně měli. Kdybych sestavoval sběratelskou příručku já, byli by tam.
Věnoval bych těch 400 stran pouze sklu československému, protože sbírat cokoliv jiného, je přeci nesmysl a ztráta času….

Ale i tak je to velký úspěch mých anglických přátel - Marka Hilla a Roberta Bevan-Jonese, kteří mají naše sklo rádi a rozhodli se jej takto světu představit a ukázat, že v konkurenci skla skandinávského, italského nebo britského to naše – československé - není žádnou popelkou.
Jsem rád, že jsem mohl být u toho.

Velké díky do staré dobré Anglie a těším se na shledanou v Cambridge.
http://www.cambridgeglassfair.com/


Jindra Pařík 10.2. 2012

---

Nothing to write.....

I'll wait for the printed catalogue to arrive and then see the auction itself, but still, the display online looks really well organised and full of interest for the Czech glass collector worldwide. A wide range of  quality Czechoslovakian glass is on offer, though starting price are still quite high, I am impressed with the new online approach and I praise the quality and diversity of the glass that has been found for this auction.
Sypka has taken big steps in the right direction towards international success with this new platform!


29th auction of fine art, antiques and design,

Czech art glass VI., will be held on 19 February 2012 at 13.30 am at Žofín Palace in Prague.

Jindra Pařík 02.04 2012

(tranlsation Robert-Bevan Jones, thank you very much Rob)

Nemám co psát

To jsem si říkal ještě včera.
Ne, že by se ve sklářském světě nic nedělo, chyba je jednoznačně na mé straně. Nějak se prostě přihodilo, že jsem zavalen prací, od rána do večera čučím do monitoru jako husa do flašky a na výpravy za sklem mě nezbývá času ani sil.

V chodbě se mi hromadí neotevřené balíky, na scanner sedá prach.

Až odpoledne mi pípa esemeska. Psal mě Zdeněk: „Katalog Sýpka je venku“.

Dříve bych všeho nechal a začal se po něm pídit, ale já ukázněně dokončil, co jsem si předsevzal a otevřel stránky www.sypka.cz teprve dnes.

Chce se mi zařvat: Ano, hurá, ano, slyšeli nás!

Katalog je také on-line! Tady:

http://www.sypka.cz/29-aukce-ceskeho-umeleckeho-skla-zofin-praha/a56/p1/sa4/sd1/show-all/

Počkám si ještě na tištěný katalog a pak na samotnou aukci, ale zatím fakt dost dobrý.  Opravdu representativní nabídka československého skla, vyvolávací ceny nepřemrštěné, jsem spokojen a chválím.  Krok správným směrem!

 

29. aukce výtvarné umění, starožitnosti a design,

České umělecké sklo VI.,

se bude konat 19. února 2012 ve 13.30 hod. v paláci Žofín v Praze.

Jindra Pařík 4.2. 2012

---

Les Arts Décoratifs

Lhal bych Vám, kdybych předstíral, že jsem do Paříže jel kvůli československému sklu.

Přímo za sklem jsem tam byl jenom dvakrát, v roce 2009 na vernisáži výstavy Františka Víznera v galerii Clara Scremini (fotky jsem Vám dosud tajil, tak zde jsou https://picasaweb.google.com/Jindra8526/FrantisekViznerClaraScreminiGallery15102009?authkey=Gv1sRgCOOIuaOP1YHxJQ#) a potom ještě podpořit Ivana Štěpána loni v létě (http://www.cs-sklo.cz/ceskoslovenskesklo/25-STARE-CLANKY-OLD-ARTICLES/2831-Ivan-Stepan-cili-na-Louvre).

Tentokrát jsem doprovázel Soňu na čistě konzumní výlet zahájení zimního výprodeje „soldes suprémes“. Abych předešel tomu, že mě každý z Vás soudných vyzve k tomu, abych šel vrátit školné, podotýkám, že vím, že se to stěží vyplatí, a že sleva se vyruší náklady spojenými s cestou, ale řeknu to asi takto: V Paříži to mrhání penězi, za které by mohla být hromada skvělého skla, snáším lépe a navíc, vždycky se mi podaří propašovat do programu jeden den nekonzumní, až téměř společensko-výchovný.

V úterý tedy došlo na muzeum Les Arts Décoratifs na Rue de Rivoli ve vnějším křídle paláce Louvre. Místní zřízenci, od pokladního přes kontrolora vstupného až po uvaděče s jednotlivých sálech, zřejmě vědomi si mohutnosti a významu francouzského uměleckého řemesla, posílení trpaslíkem Sarkozym,  mega-ženou Le Penovou a dalšími velikány francouzské politiky se rozhodli, že s cizinci budou komunikovat zásadně a pouze jen vlastní světovou mateřštinou a tak mi chvilku trvalo, než jsem našel skutečný vstup do muzea začínající ve třetím patře metodou pokus -omyl  (tady ne - tady knihovna – tady ne - tady ajnclík pro uklízečku).

Nevím, jestli se jednalo o umělecký záměr architekta expozice, či úsporný balíček ekonoma této instituce, ale pološero až tma ve všech budoarech s vystaveným nábytkem, mě příliš nenadchlo, za pořádné nasvícení bych si možná rád euro připlatil. Židliček, šifonérů a stolečků spousty, viděl jsem i pelest kde údajně vykonávala svoji profesi slavná pařížská kurtizána, která byla předlohou Nany Emila Zoly, koho baví nábytek, má se v Arts Décoratifs vážně na co koukat, tedy vezme-li si s sebou baterku.

Šinul jsem se tak mírně rozmrzele z osmnáctého do dvacátého století, oči široce dokořán, jak to staří kocouři po tmě dělají, z patra třetího přes čtvrté zpátky do třetího, a potom výtahem do patra pátého, do expozice užitého umění současného. Osobitý systém putování spřaženým třetím a čtvrtým dvojpatrem a následnou nutnost přemístění se do patra pátého nefrancouz nepochopí.
Zde mělo dojít mé tápání v temnotách své sladké odměny.

Mezi spoustou neužitečných a nepohodlných věcí, kterými se současný design pyšní, jako bílá vrána mezi hejnem těch černých ruských vlašťovek, zářila na mě v místnosti zasvěcené současnému sklu váza Františka Víznera! Na prominentním místě, v dobré společnosti mistrů světového sklářského umění.

A najednou to šero ustoupilo přesně dle zákona Dr. Hlaveše „sklo si světlo přitáhne“ a venku v parku Tuillerie zasvitlo slunce a moje smutná vzpomínka se nesla daleko na Vysočinu pod žďárskou Zelenou Horu a slyšel jsem ten tichý hlas pana Františka:

„Volejte, pane inženýre, kdykoliv, ve dne v noci, volejte kdykoliv….“
Rád bych, tak rád bych znovu zavolal…

A pak už vše už bylo jenom dobré, po patře naplněném bezpočtem židlí, židliček, lehátek a seslí z dob mého dětství a mládí následovalo patro ze „skleněným křídlem“ – regálem se stovkou sklářských skvostů. Chihuly, Wirkala, Sarpaneva – a vida také Stanislav Libenský (zde Stanislas) a Ján Zorinčák (zde Yan Zorintchak) a druhý Frantisek Vízner v Arts Décoratifs!

Nadšený úspěchem krajanů začínám přemýšlet poněkud neskromně a troufale.

Rychle bych si vzpomenul na mnoho dalších československých výtvarníků, kteří by do toho poněkud zakonzervovaně strnulého příšeří muzea uměleckých řemesel v Paříži vnesli to správné světlo.
Proč tam není Klein, Šuhájek, Hlava, Žertová, Blecha a Jelínek, Janák, Svobodová a Wünch? Zapomnělo se na Cíglera, Roubíčka nebo Urbana s Jurniklem?
Trochu probrat to zbytečné harampádí a místo pro pár vitrínek by se jistě našlo!
Ale bav se s Francouzem, když neumíš po jejich….

Mírný zmatek a řadu otázek ve mně ovšem vyvolala kolekce Tapio Wirkaly z roku 1968.
No schválně jestli poznáte proč.

Přeji hezký víkend
Jindra Pařík 14.1. 2012

Fotky (mizerné jen tabletem) zde:
https://picasaweb.google.com/Jindra8526/LesArtsDecoratifsParis1012012?authkey=Gv1sRgCJa03rnrzMizMg#

---