Paní Jiřina mě požádala, jestli bychom si nemohli trochu popovídat o tématu plagiátů, popřípadě poškozených či vadných předmětů. V tomhle si nevystačím sám a počítám, že i Vy milí kolegové, s námi toto téma proberete zevrubněji.
Sám za sebe k tomuto námětu přiřazuji ještě jeden svůj, tedy špatné přiřazení k autorovi nebo sklárně.
O špatném přiřazení k epoše či období výroby snad ani mluvit nebudu, známe své „bruselské“ (dnes nikoliv podle sídla EU, ale podle onoho nešťastného Expa které se nám táhne aukcemi asi až do pozdního husákismu)
Napodobenina a plagiát nebo replika
Přiznám se, že můj vztah k právníkům vystihnul nejlépe již v 16. století pan William Shakespeare ve své hře Jindřich VI větou:
„The first thing we do, lets kill all the lawyers.”
Proto se nebudu pouštět do nějakých složitějších právních úvah a vyslovím svoje jednoduché pravidlo:
Když mi prodejce prodává předmět s tím, že je to nově vyrobená replika starého zboží, jsem správně informován a vím to, necítím se podveden ani ošizen, tento fakt respektuji, a zboží si prostě nekoupím, protože chci mít doma originál.
Z období, které je předmětem mého zájmu příliš mnoho replik nevidíme, ovšem u skla z období předválečného Československa to už je poněkud jiné, viz třeba:
http://www.pressglas-korrespondenz.de/aktuelles/pdf/geisel-schubert-hoffmann-schlevogt-czech.pdf
O replikách či přímo falzech secesní výroby skláren Loetz nebo Kralik jsou už napsány celé romány.
Pohádkáři
Více než padělky se v nabídkách československého poválečného skla setkáváme s chybným přiřazením k autorovi nebo sklárně, ať už záměrnému, či neúmyslnému. Na německém eBay například řádí jistá Lena21j, která s připisováním děl jednotlivým autorům zachází naprosto volně a bez zábran. Jejími oblíbenci jsou Hlava, Vízner a Beránek, ať už to navrhnul kdokoliv, vyvolenými sklárnami pak pochopitelně Murano a Moser. Při přípravě na tento článek jsem si vylistoval její nabídku a ta mě nadchla natolik, že slečně/paní Leně věnuji hned zítra vlastní stať v oddíle „Varování“
Podvodníci
Kromě vyslovených omylů se setkáváme i s obchodnickými triky – nadpis „Váza, asi Vízner“ má sloužit k upoutání zájmu sběratelů skla pana Víznera a lze těžko napadnout, protože přeci píši „asi“, že jo.
Na chybné určení autora jsem poněkud přecitlivělý a snažím se tento nešvar pranýřovat, jak se dá, protože funguje setrvačná dědičnost omylů. Chyby se opisují, až se lež stává pravdou.
Opraváři
Dalším neduhem, který nás všechny, co nakupujeme po internetu, trápí, jsou odštěpky, škrábance, kazy a také neodstranitelné stopy po vodě. Práh citlivosti na jednotlivá poškození je u každého poněkud jiný. Znám sběratele, kteří za zdrcující a předmět definitivně znehodnocující považují škrábanec na dně vázy, jiní jsou benevolentnější i k prasklinám, které lze opravit.
Tím se dostávám k dalšímu neduhu a bolesti a tím jsou věci opravované.
Odštěpek u hrdla se odstraní snížením sklenky nebo vázy, dýnko se dá rovněž zbrousit, a když je bouchnutá hrana, co naplat, hranu zkosím a aby to nevypadalo divně, zkosím všechny tři ostatní. U předmětů, které známe z výstav či fotografií si takové úpravy všimneme, u jiných nikoliv a až doma a někdy až po letech zjistíme, že jsme byli podvedeni.
Jak se můžeme bránit?
Nejjednodušší je obrana proti špatnému určení autora nebo sklárny, či u odhaleného falza. Mnohdy stačí prodejci napsat a i když odpovědí bude v polovině případů:
„Nono, ty seš nějakej chytrej, starej se o sebe, jo!“
v druhé polovině se setkáte se vstřícným a příjemným jednáním, a půlka, to vážně není málo.
U zvláště zatvrzelých pohádkářů nezbývá než použít „práskací mail“ správci aukce a ten po předložení důkazů aukci zruší. Tuto metodu jsem musel použít jen jedenkrát. Člověk si tím přátele ovšem nezíská, ale když jiná domluva prostě není možná….
Horší je to u věcí poškozených či opravovaných. Na fotografii člověk nic nevidí a nepozná, takže pokud to v popisu nestojí, nezbývá než se na stav kupovaného předmětu prodávajícího prostě zeptat. I zde reakce prodejců bývají různé, od vstřícné až po uraženou:
„To si snad myslíte, že prodávám šunty?“.
U dražších věcí je dobré trvat na osobním předání, popřípadě na prohlídce předmětu před koupí. Pokud prodejce na dotazy neodpovídá, chová se nevstřícně, nebo odmítá osobní předání, měl by kupující řádně znejistět a zvážit, jestli o předmět opravdu tak stojí, aby podstoupil riziko, že koupí něco, co nezamýšlel.
Co když ale prodejce sdělí, že je předmět skvělý a nepoškozený, a poštou Vám přijde omlácený střep? Tady je rada drahá, pokud šlo o úmysl, z prodejce peníze zpět nedostanete, spíše jen spršku nadávek. Co dál?
Komunita sběratelů československého skla je malá, brzo se všichni někde potkáme, a když ne osobně, tak třeba přes náš web.
Proto neváhejte, a narazíte-li na podvodníka nebo jen pohádkáře, dejte vědět, Napište své zkušenosti a nikoho nešetřete a na množství nehleďte!
Těch slušných je víc!
Jindra Pařík 12.9. 2010
